Aerobik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aerobik pro veřejnost

Aerobik je kondiční cvičení při hudbě, zaměřené na rozvoj oběhové soustavy, na zvýšení úrovně vytrvalosti a výkonnosti. Příznivě ovlivňuje funkci a strukturu pohybového ústrojí a pozitivně působí na nervovou soustavu. Aerobik vznikl v USA a rychle se rozšířil do celého světa. V širším slova smyslu se někdy slovem aerobik označují i některé jiné formy aerobního cvičení, např. spinning. Sportovní podoba aerobiku se nazývá sportovní aerobik.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky aerobiku je možné vidět v práci Američana Kennetha Coopera, který vydal v roce 1968 knihu Aerobics. O doplnění aerobního cvičení o prvky tance se zasloužila Jacke Sorensenová. Zájem o aerobní cvičení zvýšila aktivní účast herečky Jane Fondové, která vydala celou řadu videokazet s programy aerobního cvičení. V osmdesátých letech dochází k určité krizi aerobiku, na jedné straně zapříčiněné zjištěnými negativními dopady tehdejší nejobvyklejší podoby aerobiku na pohybový aparát (hlavně klouby), na druhé straně vznikem mnoha specializovaných a zdokonalovaných verzí, které ale nebyly vhodné pro širokou veřejnost. V současnosti jsou ale aerobní cvičení v nejrůznějších podobách dále velmi populární.

V bývalém Československu se brzy uchytila podoba aerobiku jako rytmického cvičení s hudbou. Mezi propagátorky patřila například Helena Jarkovská, jí používaný pojem aerobní gymnastika brzy nahradil termín džezgymnastika. K velkému rozmachu došlo hlavně po roce 1989, zasloužila se o něj Olga Šípková a její následovníci s vydatnou pomocí programů televizního cvičení. Aerobik a jeho modernější podoby jsou nyní velmi rozšířenou formou cvičení pro veřejnost, zájmu veřejnosti se těší i sportovní aerobik. K propagaci aerobiku slouží řada akcí jako například každoroční Miss aerobik.

Aerobní zátěž[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Aerobní cvičení.

Základem všech forem aerobiku je, že při nich vykonávaná cvičení je vykonáváno středně vysokou intenzitou, bez vzniku kyslíkového dluhu – je to cvičení aerobní. Pravidelné aerobní zatěžování o délce aspoň 20, ale nejlépe 50 až 90 minut, působí příznivě na srdečně-cévní systém, dýchání (zvětšení kapacity plic), pohybový systém (kloubní pohyblivost a posilování), mění metabolismus a prokázaný je i pozitivní vliv na psychiku.

Aerobik pro veřejnost[editovat | editovat zdroj]

Pro cvičební jednotku, trvající 45 – 60 minut, se vybírají jednoduché cviky, cvičí se v optimálním tempu a nepřerušovaně. Cvičení řídí fitness instruktor, který tvoří choreografii lekcí a má dohlížet na správné provedení jednotlivých cviků. Ty skládá ze základních pohybů, které se dělí do dvou kategorií:

  • low impact – cvik, při kterém zůstává jedna noha v kontaktu se zemí;
  • high impact – poskoky, tělo se při části cviku vůbec nedotýká země, v současnosti jsou omezovány kvůli zvýšené zátěži na klouby.

Doporučená forma cvičební lekce aerobiku zahrnuje zahřátí a protažení (strečink), blok aerobního cvičení, zklidnění, posilovací cviky a závěrečné protažení.

Zvláštní formou aerobiku, kterou je možné považovat za aerobik pro veřejnost, je domácí cvičení u televizních lekcí. Na hodiny aerobiku docházela podle údaje z roku 1999 příležitostně čtvrtina české populace, převážně žen.[1]

Cvičební pomůcky[editovat | editovat zdroj]

Jednou z nejpopulárnějších pomůcek používaných při lekcích aerobiku je step – přenosný schůdek vysoký 10-30 centimetrů. Použití stepu zvyšuje zátěž svalových skupin nohou a obecně i při obvyklém nižším tempu použité doprovodné hudby i celkový výdej energie. Vyvinul se z původních rehabilitačních cvičení po operaci kolena. Při aerobiku lze použít také různé činky, plné míče, tyč zvaná fit bar, gumové pásy apod.

Jiné formy aerobiku[editovat | editovat zdroj]

V současné době existuje celá řada druhů aerobiku, které se provádějí na hudební doprovod. Ten spojuje všechny tyto aktivity, i když jejich obsah je diametrálně odlišný. Některá cviční obsahují taneční kroky, bojové prvky, cviky z gymnastiky, ale třeba i jógy atd. Pro orientaci se jich pokusíme několik vyjmenovat.

  • Step aerobic – základem cviční je vystupování na step neboli odpružený plastový stupínek
  • Dance aerobic – forma klasického aerobiku, která využívá tanečních kroků
  • Body styling, P-class – silové cvičení určené k formování svalů
  • Funky aerobik – aerobik využívající tanečních pohybů ve stylu funk
  • Kick box aerobic, Tae bo – cvičení, které využívá prvků bojového umění
  • Aqua aerobik – cvičení prováděné ve vodě
  • Fit ball – posilování na velkých míčích
  • Spinning – trénink se provádí na speciálním stacionárním kole[2]

Soutěžní aerobik[editovat | editovat zdroj]

Juniorské trio závodnic ve sportovním aerobiku
Související informace naleznete také ve článku Sportovní aerobik.

Sportovní aerobik je aerobik upravený pro soutěžní podmínky. Je určený pro vrcholové sportovce, je sportem pro jednotlivce, dvojice, tria i malá družstva a vyznačuje se vysokou úrovní zátěže, náročnými cviky síly, obratnosti i pohyblivosti. Soutěže ve sportovním aerobiku mají svůj vrchol v mistrovství světa. Ve sportovním aerobiku jsou různé druhy soutěžení, jako například single (jednotlivec), trio (trojice),step a skupina. Disciplínou s menší náročností jsou kategorie tzv. fitness, určené pro početnější družstva, také s použitím stepu.

Soutěžní formu má i soutěžní master class, který je podobný lekci aerobiku, vedené uznávaným lektorem (to je podstata termínu master class), při níž ale porota v průběhu jednotlivých kol vybírá postupující podle předem stanovených kritérií.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Macáková: Aerobik, s. 97
  2. ŠÍPKOVÁ, Olga. Buď fit s ČT. 1. vyd. Praha: Česká televize, 2006. 176 s. ISBN 80-85005-64-6. S. 24-25. 

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Cooper, Kenneth H.: Aerobní cvičení. Praha : Olympia, 1980.
  • Jarkovská, Helena: Aerobní gymnastika. Praha : Olympia, 1987.