Achromát
Achromát je objektiv, soustava čoček, kde je korigována otvorová vada pro jednu vlnovou délku (barvu) a pro dvě vlnové délky chromatická (barevná) vada (aberace) a se sníženou sférickou vadou. Nejjednodušší achromát se skládá ze dvou čoček, spojky z lehkého korunového skla (má malou disperzi) a rozptylky z těžkého flintového skla (má velkou disperzi). Při vhodně zvolené křivosti čoček je možné dosáhnout stejnou ohniskovou vzdálenost pro části spektra. Pro ostatní části spektra zůstává malá optická chyba (sekundární spektrum).
Historie vývoje[editovat | editovat zdroj]
- 1729 Hall, první achromát, kombinace dvou skel s různými disperzními vlastnostmi
- 1757 John Dollond, achromatizace objektivu podložená teoreticky, průměr 8–10cm
– vhodný pro měření poloh slabých hvězd
- 1780 Piazzi
– první katalog 8000 hvězd
2. polovina 18. století[editovat | editovat zdroj]
– zvětšování průměru zrcadel William Herschel –15 cm, měření paralaxy
- 1780 objev Uranu
– 50 cm, měsíce Uranu, čepice Marsu, katalog dvojhvězd
- největší teleskop, průměr 180 cm
19. století[editovat | editovat zdroj]
–pokrok ve výrobě skla
- 1800 Joseph von Fraunhofer
- 1840 Petzvalův objektiv
– flintové disky 10–35 cm
–přesné měření barev → objev absorpčních čar ve slunečním spektru –sekundární spektrum
Dokonalé achromáty (konec 19. století)[editovat | editovat zdroj]
- George Bassett Clark, zdokonalený achromát
- 1862 objev průvodce Síria během testování nového 44 cm objektivu
- 1871 satelity Marsu 66 cm
- Lick observatory 91 cm
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu achromát na Wikimedia Commons
