Přeskočit na obsah

Valentina Thielová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Valentina Thielová
Rodné jménoStrachovová
Narození12. března 1933 (91 let)
Československo Praha
Úmrtí15. října 2022 (ve věku 89 let)
Praha
Místo pohřbeníPravoslavný hřbitov na Olšanech
ChoťVladimír Thiele
RodičeGrigorij Mitrofanovič Strachov[1]

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valentina Thielová, rodným jménem Valentina Strachovová (* 12. března 1933 Praha) je česká herečka.

Život

Její rodiče emigrovali z Ruska, potkali se ale až v Praze. Zde se jim narodily tři děti, Valentina byla prostřední z nich. Do života rodiny osudově zasáhla okupace, kdy byl otec Grigorij Mitrofanovič Strachov zatčen gestapem. Matka pak pracovala jako domácí švadlena a Valentina jí s šitím pomáhala. Rodina se domnívala, že otec zahynul, ale nebylo tomu tak; po válce se však domů nevrátil a dostal se nejdříve do Venezuely, kde si založil novou rodinu a narodil se mu syn Gregory. V roce 1955 emigroval do USA, zemřel 10. 9. 1975 v Patersonu (stát New Jersey).

Ve škole Valentina recitovala, na gymnáziu také hrála ochotnické divadlo, ale sen o dráze baletky musela opustit kvůli problémům s klouby. Studium na gymnáziu nedokončila a začala pracovat jako úřednice. 

Jejím prvním manželem byl básník Vladimír Thiele, který jí také zprostředkoval první kontakty do světa českého filmu, což jí v roce 1955 přineslo první drobné filmové role. Díky němu se také na sjezdu československých spisovatelů náhodou seznámila s režisérem Josefem Machem, který ji obsadil do hlavní role ve filmu Florenc 13.30 z roku 1957. Tento úspěšný debut definitivně odstartoval její kariéru herečky a konferenciérky v souboru Laterny magiky, s níž se zúčastnila světové výstavy Expo 58 v Bruselu. Přišly i další větší filmové role doma i v zahraničí (Německo, Švýcarsko), z českých filmů 60. let byly patrně umělecky nejhodnotnější její role ve snímku režiséra Karla Zemana Bláznova kronika a film Transit Carlsbad režiséra Zbyňka Brynycha.

Po roce 1968 měla omezené umělecké možnosti zejména kvůli politickým postojům svého druhého manžela Arpáda Vilčeka, byla nucena vystupovat s různými zájezdovými divadly a estrádními soubory. Její další větší filmová role přišla až v roce 1982 ve filmu Sněženky a machři režiséra Karla Smyczka. V současné době hraje především v televizi, zejména různé role babiček a starších žen. Vystupuje také v reklamě.

Filmografie, výběr

Televize

Film

Externí odkazy