Pietro Germi
| Pietro Germi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. září 1914 Janov |
| Úmrtí | 5. prosince 1974 (ve věku 60 let) Řím |
| Příčina úmrtí | hepatitida |
| Alma mater | Experimental Centre of Cinematography |
| Povolání | filmový režisér, herec, filmový producent, scenárista a režisér |
| Ocenění | Stříbrný medvěd (1951) Zlatá mušle (1956) Silver Shell for Best Director (1956) Nastro d'Argento (1957) Cena Akademie za nejlepší scénář (1963) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pietro Germi (výslovnost [Džermi]; 14. září 1914, Janov – 5. prosince 1974, Řím) byl italský filmový režisér, scenárista a herec. Bývá řazen k neorealismu, především svými ranými díly, později natáčel hlavně komedie stylu commedia all'italiana. Jedním ze snímků, který ho definuje, je právě Germiho komedie Rozvod po italsku, která se zároveň stala Germiho nejslavnějším a také nejoceňovanějším dílem: získal za něj roku 1963 Oscara ze nejlepší scénář (nominován byl i za režii) a o rok dříve Cenu za nejlepší komedii na filmovém festivalu v Cannes (byla nominována i na Zlatou palmu). Za další svou frašku Dámy a pánové získal v roce 1966 v Cannes Zlatou palmu. Za film Cesta naděje získal Stříbrného medvěda na Berlinale roku 1951, právě toto dílo je především řazeno k neorealismu. Komedie Serafino (se zpěvákem Adrianem Celentanem v hlavní roli) obdržela v roce 1969 Zlatou cenu na festivalu v Moskvě. K jeho známým komediím patří též filmy Alfréde, Alfréde! (1972) s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli, Nemrava (1967) s Ugo Tognazzim nebo Svedená a opuštěná (1964).[1] Někdy sám sebe obsadil do hlavní role, jako v kriminálce Zatracený malér z roku 1959 nebo ve snímku Tatínek z roku 1956.
Reference
- ↑ Pietro Germi. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2022-04-10]. Dostupné online.