2S7 Pion
| 2S7 Pion | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | samohybné dělo |
| Země původu |  Sovětský svaz |
| Historie | |
| Období výroby | 1975 – 1990 |
| Ve službě | 1976 – dosud |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 7 |
| Délka | 13,1 m |
| Šířka | 3,4 m |
| Výška | 3 m |
| Hmotnost | 46,5 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | max 10 mm |
| Hlavní zbraň | 1 × kanón 2A44 ráže 203,2 mm |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | vznětový přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec V-46-I |
| Výkon | 840 hp |
| Odpružení | torzní tyče |
| Max. rychlost | 50 km/h |
| Dojezd | 675 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
2S7 Pion (rusky: 2С7 Пион, česky: Pivoňka) je sovětské, resp. ruské samohybné dělo ráže 203,2 mm z poloviny 70. let 20. století, osazené na podvozku vycházejícího z tanku T-80. Dělo je vybaveno automatickým nabíjecím zařízením, nabíjí při všech úhlech náměru, rychlost střelby činí až 2 rány za minutu. Dostřel se speciálními raketovými náboji dosahoval 50 až 60 km, při použití běžné munice 37,5 km.
Původně šlo o tajnou zbraň, jejímž cílem bylo ničit dělostřelecká stanoviště, způsobovat škody a zmatek na shromaždištích, ničit opevnění a živou sílu protivníka. Možné bylo i střílet náboje s jadernou hlavicí.
Poprvé byl u sovětské armády identifikován v roce 1975, a tak byl NATO nazýván M-1975 (označení M-1975 také obdržel 2S4 Tulpan).
Uživatelé
Současní uživatelé
- Bělorusko, Rusko, Ázerbájdžán, Uzbekistán, Ukrajina, Gruzie, Angola (získány v roce 2000 z ČR[1]), [[]], KLDR
Bývalí uživatelé
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2S7 Pion na anglické Wikipedii.
- ↑ Archived copy [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-23. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu 2S7 Pion na Wikimedia Commons - Sovětské pivoňky chrlily granáty a oheň
