Rebutia buiningiana
 Rebutia buiningiana | |
|---|---|
 Rebutia buiningiana | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Aylostera |
| Binomické jméno | |
| Rebutia buiningiana Rausch, 1972 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia buiningiana je zajímavá rostlina ze sekce Aylostera ze severní Argentiny z hraniční oblasti provincií Jujuy a Salta. Pojmenována byla na počest holandského znalce kaktusů A. F. H. Buininga.
Rebutia buiningiana Rausch
Rausch, Walter; Kakteen und andere Sukkulenten, 23: 98, 1972
Sekce Aylostera, řada Buiningiana
Popis
Stonek jednotlivý, zřídka odnožující, v kultuře tvořící malé trsy, kulovitý, až 50 mm široký, s vláknitými kořeny, pokožka světle šedozelená; žeber až 20, spirálovitá, rozložená do okrouhlých, asi 4 mm širokých hrbolků; areoly okrouhlé až oválné, asi 2 mm široké, bíle až světle hnědě plstnaté. Okrajových trnů 14 – 16, široce roztažené, 6 – 10 mm dlouhé, tenké, křehké, sklovitě bílé; středové trny 2 – 3, umístěné v areole nad sebou, poněkud silnější, až 14 mm dlouhé, bílé s hnědou špičkou a hnědou zesílenou patou.
Květy na boku rostliny, působící dosti plně, 35 mm dlouhé, 30 mm široké, růžově oranžové, v další dny blednoucí do měkké, světle oranžové; květní lůžko a trubka oranžově růžové, s hnědými šupinami a bílými vlasy a štětinami; vnější okvětní plátky kopisťovité, světle růžové s nahnědlými špičkami; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, růžově oranžové; jícen bělavě růžový; nitky bělavé; čnělka nažloutlá, na asi 10 mm srostlá s trubkou, blizna se 6 rameny, žlutá. Plod kulovitý, asi 5 mm široký, červenohnědý, s tmavě hnědými až černými šupinami, bílými vlasy a štětinami. Semena typu Aylostera, okrouhle přílbovitá, tmavě hnědá, asi 1 mm velká.
Variety a formy
Variety ani formy nebyly popsány, druh je zřejmě známý jen z jedné lokality, rostliny ve sbírkách vykazují jen velmi malé rozdíly. Výrazněji se mění jen zbarvení květů, nikoliv však mezi různými rostlinami, ale v průběhu kvetení, v dalších dnech květy zřetelně blednou. Kromě sběru, ze kterého byl vybrán typ druhu, WR511, byl jako R. buiningiana označen také sběr KK860, ale tato identifikace je vzhledem k dosti vzdálenému místu původu značně problematická. Nověji byl jako R. buiningiana ? označen sběr RH1387 a jako R. buiningiana f. sběry RH605 a SE61B, u tohoto posledního sběru je zbarvení květů růžovější, s vyšším zastoupení červené.
Výskyt a rozšíření
R. buiningiana pochází ze severní Argentiny, místo nálezu typového sběru leží v provincii Jujuy u Iruya v nadmořské výšce 2700 m. Naleziště uvedené u sběru KK860, Las Cajas, Tarija, 2800 m, se zdá svědčit o něčem jiném. Nověji je tento sběr spojován s Ritterovým nálezem stejného jména (nyní R. archibuiningiana), jehož naleziště leží Knížetově původní lokalizaci místa nálezu přece jen podstatně blíže. Novější sběry jsou rovněž spojeny s Iruya, u sběru SE61B bylo uvedeno Argentina, prov. Jujuy, u Rio Iruya. U sběrů RH bylo jako místo nálezu uvedeno Argentina, prov. Salta, Iruya, rozdíl ve zde uvedené provincii není příliš podstatný, neboť Iruya leží v blízkosti hranice obou provincií.
Poznámky
Jménem R. buiningiana byly postupně označeny dvě zcela odlišné rostliny. Nejprve toto jméno navrhl F. Ritter pro svůj nález z blízkosti Padcaya (Bolívie, departament Tarija), jméno však nebylo platně publikováno. Proto poté, co W. Rausch platně popsal pod stejným jménem svoji rostlinu, změnil F. Ritter jméno pro svůj nález na R. archibuiningiana (ve smyslu stará, původní buiningiana). Jako zajímavost zaslouží zmínku údaj W. Rausche v prvotním popisu, že se při prvním sběru tohoto druhu domníval, že nalezl novou formu R. marsoneri , což rostliny v našich sbírkách příliš nepotvrzují. V CITES Cact. Checklist (1992) je R. buiningiana připojena mezi synonyma k R. pseudodeminuta, v nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt, The New Cactus Lexicon, 2006) pak k R. deminuta subsp. kupperiana.
Pěstování
Pro pěstování toho pěkného druhu není potřeba žádných zvláštních podmínek. Svými nároky se nikterak neliší od většiny druhů rodu. Dostatek světla a čerstvého vzduchu jsou předpoklady pro správné vytrnění a pravidelnou tvorbu květů. V době vegetačního klidu je potřeba suchem a chladem zabránit předčasnému probouzení rostlin, aby nedocházelo k deformaci stonků a redukci otrnění. Mírné odnožování v kultuře zjednodušuje její vegetativní množení, odnože zakořeňují bez problémů a brzy dorůstají do květuschopné velikosti. Občas se objeví i nabídka semen, stojí však za zmínku skutečnost, že v mnohých sbírkách stále ještě můžeme pod jménem R. buiningiana nalézt zcela odlišné rostliny pocházející z nálezů F. Rittera, a tak se to také může občas vyskytnout v nabídkách semen.
Literatura
- Backeberg, Curt; Haage, Walter; Das Kakteenlexikon, p. 503, 1977
- Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon (ISBN 0-9538134-4-4), p. 246, 2006
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 29, 1997
- Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 27, 2004
