Tvršice
| Tvršice | |
|---|---|
 Náves | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Staňkovice |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′30″ s. š., 13°35′24″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 163 (2021)[1] |
| Katastrální území | Tvršice (3,38 km²) |
| PSČ | 438 01 |
| Počet domů | 71 (2011)[2] |
  Tvršice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 172049 |
| Kód k. ú. | 772046 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tvršice jsou vesnice spadající pod obec Staňkovice v okrese Louny. Nachází se v zemědělské části Ústeckého kraje mezi městy Žatec a Postoloprty.
Historie
Osídlení obce spadá až do doby kamenné. V blízkosti Tvršic bylo nalezeno množství prehistorických památek.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378, kdy zde kapitula kostela Všech Svatých na Pražském hradu vysadila zákupným právem pět lánů. Až do poloviny 18. století byla majetková držba ve vsi rozdrobena. V letech 1585–1587 patřil díl Tvršic nejbohatšímu českému velmoži Vilémovi z Rožmberka. Po roce 1628 zase získal Tvršice Pavel Michna z Vacínova, což byl po Valdštejnovi největší pobělohorský zbohatlík. V roce 1692 koupil panství Postoloprty, kam už trvale patřily i Tvršice, kníže Ferdinand Schwarzenberk. Už v roce 1787 se uvádí zdejší léčivý pramen, u nějž byla později postavena restaurace. V roce 1925 zde byla zřízena vodárna Ústředních elektráren, která dodávala vodu elektrárně v Ervěnicích.
V roce 1924 zde žilo 385 obyvatel, z toho 32 Čechů (8 %).
Přírodní poměry
Vesnice se nachází na cestě ze Staňkovic do Rybňan nebo Selibic. Od Žatce je vzdálená vzdušnou čarou přibližně dva kilometry, po silnici asi 8 km. Nedaleko od vesnice teče řeka Ohře, jejíž slepé rameno sahá až k obci.
U železniční trati Žatec–Obrnice vyvěrá slabě kyselá minerální voda s obsahem 1060 mg·l−1 oxidu uhličitého, vyšším obsahem železa (9,5 mg·l−1) a celkovým obsahem rozpuštěných pevných látek 0,8 g·l−1. Po stabilizaci železa má voda dobré chuťové vlastnosti. Podobné kyselky byly zjištěny také staršími vrty v nivě Ohře jižně od vesnice.[3] Pramen byl vyveden průzkumným geologickým vrtem V-2 v roce 1956. Vrt je 40 metrů hluboký. Do roku 1989 byl v péči Státní meliorační správy, která pověřovala údržbou jednotné zemědělské družstvo Staňkovice. Pak byl dlouho bezprizorní. Od roku 2018 jej udržuje obec Staňkovice. Vyčistila přilehlé pozemky a strouhy, upravila samotný pramen, nechala provést rozbor vody. Voda neobsahuje žádné bakterie ani dusičnany a dusitany. Přesto nemůže být označena za pitnou podle normy, protože má vysoký obsah železa a manganu a mírně překračuje další tři parametry pro pitnou vodu. Je zdravotně nezávadná, ale nevhodná k dlouhodobému pití. Doporučuje se jednorázové osvěžení přímo u pramene. Vysoký obsah železa způsobuje zakalení v láhvi už po 6–8 hodinách.[zdroj?!]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 385 obyvatel (z toho 195 mužů), z nichž bylo 32 Čechoslováků, 352 Němců a jeden cizinec. Kromě jednoho evangelíka a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 448 obyvatel: padesát Čechoslováků, 396 Němců a dva cizince. V náboženské struktuře výrazně převažovali katolíci, ale sedm lidí se hlásilo k evangelickým církvím, sedm k církvi československé a dva byli bez vyznání.[5]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 256 | 288 | 353 | 385 | 386 | 385 | 448 | 250 | 253 | 227 | 176 | 136 | 128 | 128 |
| Domy | 44 | 49 | 53 | 75 | 77 | 80 | 89 | 93 | 99 | 70 | 62 | 66 | 68 | 71 |
| Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Selibice. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
Kaple na návsi je zasvěcená Panně Marii Bolestné. Pochází z konce osmnáctého století a její interiér je sklenut plackovou klenbou. Sloup s křížkem na západním okraji vesnice je barokní z počátku osmnáctého století.[8]
Dopravní obslužnost
Dopravní obslužnost je zajištěna pravidelnou autobusovou linkou Žatec–Louny. Na okraji vesnice vede též železniční trať železniční trať Žatec–Obrnice. Nádraží vybudované v roce 1977 bylo uzavřeno v roce 2005 a od té doby chátrá. Současně s tím byly uzavřeny dvě ze tří nádražních kolejí.
Galerie
-
Tvršice pohled od řeky z cesty na Žatec v roce 2017 -
Průjezdní silnice -
Barokní křížek při průjezdní silnici -
Tvršice náves s kapličkou pohled od řeky v roce 2017 -
Kaple na návsi -
Bývalá škola -
Tvršice Pramen Kyselka po údržbě v červenci 2018
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 32.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 231.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Tvršice, s. 121.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tvršice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Tvršice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
