Ponorka č. 71

	Ponorka č. 71 při spouštění na vodu v Kure
Základní údaje
Typ	Experimentální ponorka
Třída	č. 71 (jediná jednotka)
Číslo trupu	71
Objednána	Námořní arzenál Kure
Zahájení stavby	Prosinec 1937
Spuštěna na vodu	19. srpna 1938
Uvedena do služby	21. srpna 1938
Osud	Sešrotována 1940 nebo 1941
Takticko-technická data
Výtlak	195 T standardní; 213 t plný (na hladině); 240 t pod hladinou
Délka	42,8 m celkem
Šířka	3,3 m
Ponor	3,1 m
Pohon	Po dokončení:; 1 diesel; 300 k na brzdě (220,6 kW); ; 1 elektromotor; 1800 k na hřídeli (1323,9 kW); ; 2 souosé protiběžné vrtule
Palivo	16 t nafty
Rychlost	Projektováno:; 18 uzlů (33,3 km/h) na hladině; 25 uzlů (46,3 km/h) pod hladinou; ; Po dokončení:; 13,25 uzlů (24,539 km/h) na hladině; 21,25 uzlů (39,355 km/h) pod hladinou
Dosah	Podle CP:; 3830 námořních mil (7093,2 km) při 12 uzlech (22,2 km/h) na hladině; 33 námořních mil (61,1 km) při 7 uzlech (13,0 km/h) pod hladinou; ; Podle JJM:; 2200 námořních mil (4074,4 km) při 12 uzlech na hladině; 38 námořních mil (70,4 km) při 7 uzlech pod hladinou
Posádka	11
Výzbroj	3x 45cm torpédomety (viz text); 3 torpéda

Ponorka č. 71 (第71号艦 Dai nanadžú-iči gó kan, doslova Válečná loď č. 71) byla experimentální ponorka japonského císařského námořnictva. Byla postavená za účelem ověření konstrukce ponorky pro vysoké podhladinové rychlosti a ve své době byla nejrychlejší ponorkou na světě. Ponorka č. 71 byla po dokončení v srpnu 1938 podrobena sérii testů, při kterých dosáhla pod hladinou rychlosti 21,25 uzlů (39,355 km/h)^[2] – přibližně pět let předtím, než německé Elektroboote typu XXI dosáhly rychlosti „pouhých“ 17,2 uzlu (31,85 km/h).^[5]^{[p 2]}

Po otestování byla č. 71 v roce 1940^[2]^[3] nebo 1941^[1]^[4] sešrotována. Zkušenosti z konstrukce č. 71 císařské námořnictvo později využilo při konstrukci vysokorychlostních ponorek tříd I-201 (typ Sen Taka) a Ha-201 (typ Sen Taka Šó).^[2]

Pozadí vzniku

Stavba nové ponorky byla zadána loděnicím císařského námořnictva v Kure v rámci tzv. programu třetího kruhu (マル3計画 Maru san keikaku)^[6] a financována z rozpočtu na fiskální rok 1937.^[1] V rámci utajení byla ponorka označena pouze jako č. 71^[2] a nebyla dokonce ani zařazena do jedné ze tří tříd (等 tó) ponorek císařského námořnictva (nebyl jí přidělen kód v systému I, Ro, Ha pro ponorky 1., 2. a 3. třídy).

Konstrukce

Ponorka byla řešena jako jednotrupá^[3] – to jest tlakový trup nebyl uzavřen do vnějšího (hydrodynamického) trupu. Svým tvarem se trup ponorky č. 71 podobal trupu britských vysokorychlostních ponorek třídy R z konce první světové války. Ponorka č. 71 se mohla podle JJM ponořit až do hloubky 280 stop^[3] (85,3 m; podle jiných zdrojů ale pouze do hloubky 80 metrů^[7]).

Pohon zajišťovala kombinace dieselu pro plavbu na hladině a elektromotoru pro plavbu pod hladinou, které roztáčely dvě souosé protiběžné lodní vrtule umístěné na zádi za směrovými a hloubkovými kormidly.

Původní projekt počítal pro pohon na hladině s použitím dvou německých dieselů Daimler–Benz o celkovém výkonu 1200 k (882,6 kW^{[p 1]}). Ty ale nakonec nebyly k dispozici a tak byl instalován pouze jeden diesel domácí provenience o výkonu 300 k (220,6 kW^{[p 1]}).^[3] Kvůli nižší rychlosti (13,25 uzlů oproti projektovaným 18 uzlům) a malému výtlaku byla ponorka na hladině špatně ovladatelná.^[2]

Pod hladinou dosahovala ponorka na svou dobu jedinečné rychlosti až 21,25 uzlů (39,355 km/h) díky hlavnímu elektromotoru o výkonu 1800 k (1323,9 kW^{[p 1]}).^[2]^[1] Vzhledem k malému výtlaku ponorky a velkému výkonu elektromotoru byl měrný výkon téměř 5,52 kW/t. Pro tichý (a mnohem pomalejší) chod byl instalován pomocný elektromotor o výkonu 80 k (58,8 kW^{[p 1]}). K napájení elektromotorů sloužila sada 672 akumulátorů typu B (B型蓄電池 B-gata čikudenči).^[7]

Jedinou výzbroj ponorky č. 71 tvořila trojice 45cm torpédometů v přídi. Prameny nejsou jednoznačné v tom, zda se jednalo skutečně o 450mm torpédomety,^[1] či starší 18″ (tedy ve skutečnosti 457,2mm).^[2] Ponorka nesla pouze tři torpéda nabitá v torpédometech a po jejich vystřelení se musela vrátit na základnu pro nová.^[2]^[3]

Odkazy

Poznámky

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
↑ Ponorky typu XXI byly sice pomalejší, ale také víc než 7x větší (podhladinový výtlak 1819 t oproti 240 t). Hellmuth Walter sice již v roce 1940 dokončil experimentální ponorku V 80, která byla rychlejší než č. 71, ta ale byla vybavena na vzduchu nezávislým (AIP) vodíkovým pohonem (navíc byla menší a bez výzbroje)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 第71号艦 na japonské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q NISHIDA, Hiroshi. No.71 submarine [online]. 2003 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 100. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 168. (anglicky)
↑ ^a ^b 雑誌丸編集部. 潜水艦. : 光人社, 1990. (写真日本の軍艦) ~ Zasši Maru Henšúbu. Sensuikan. [s.l.]: Kódžinša, 1990. (Šanšin Nippon no Gunkan; sv. 12). ISBN 978-4769804628. S. 210. (japonsky)
↑ Type XXI Elektroboat U-Boat [online]. uboataces.com [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Carpenter & Polmar, str. 70
↑ ^a ^b 無敵潜水艦隊: 試作71号艦 ~ Muteki sensuikantai: Šisaku nanadžú-iči gó kan [online]. Rev. 2003-02-26 [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-03. (japonsky) – kódování Shift JIS

Literatura

CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 70 a 100. (anglicky) – citováno jako „CP“
JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 168. (anglicky) – citováno jako „JJM“

Externí odkazy

NISHIDA, Hiroshi. No.71 submarine [online]. 2003 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}

[hp-5] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

[7] Ponorky typu XXI byly sice pomalejší, ale také víc než 7x větší (podhladinový výtlak 1819 t oproti 240 t). Hellmuth Walter sice již v roce 1940 dokončil experimentální ponorku V 80, která byla rychlejší než č. 71, ta ale byla vybavena na vzduchu nezávislým (AIP) vodíkovým pohonem (navíc byla menší a bez výzbroje)

[HN-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q NISHIDA, Hiroshi. No.71 submarine [online]. 2003 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}

[CP.100-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 100. (anglicky)

[JJM-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 168. (anglicky)

[Sensuikan-4] 雑誌丸編集部. 潜水艦. : 光人社, 1990. (写真日本の軍艦) ~ Zasši Maru Henšúbu. Sensuikan. [s.l.]: Kódžinša, 1990. (Šanšin Nippon no Gunkan; sv. 12). ISBN 978-4769804628. S. 210. (japonsky)

[6] Type XXI Elektroboat U-Boat [online]. uboataces.com [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)

[CP.70-8] Carpenter & Polmar, str. 70

[MS-9] 無敵潜水艦隊: 試作71号艦 ~ Muteki sensuikantai: Šisaku nanadžú-iči gó kan [online]. Rev. 2003-02-26 [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-03. (japonsky) – kódování Shift JIS

[1]

[2]

[3]

[4]

[p 1]

[5]

[p 2]

[6]

[7]