Michal Mazanec
JUDr. Michal Mazanec | |
---|---|
2. předseda Nejvyššího správního soudu ČR | |
Ve funkci: 1. října 2018 – 31. prosince 2021 | |
Předchůdce | Josef Baxa |
Nástupce | Karel Šimka |
1. místopředseda Nejvyššího správního soudu ČR | |
Ve funkci: 2. ledna 2003 – 30. září 2018 | |
Předchůdce | funkce vznikla |
Nástupce | Barbara Pořízková |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ (1984–1989) |
Narození | 17. července 1951 (73 let) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | soudce |
Ocenění | Právník roku (2008) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Michal Mazanec (* 17. července 1951[1]) je bývalý soudce, od října 2018 do prosince 2021 předseda Nejvyššího správního soudu ČR, předtím v letech 2003 až 2018 jeho místopředseda.
Život
Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Po studiu se roku 1975 stal právním čekatelem prokuratury, před jmenováním soudcem pak od roku 1976 pracoval jako prokurátor na netrestním úseku všeobecného občansko-soudního dozoru a od roku 1990 jako ředitel právního a legislativního odboru Ministerstva kultury.[2] V letech 1984 až 1989 byl členem KSČ.[3]
V roce 1992 byl jmenován soudcem a působil na úseku správního soudnictví u tehdejšího republikového Nejvyššího soudu, po roce 1993 Vrchního soudu v Praze.[2] Po zřízení Nejvyššího správního soudu v roce 2003 byl jmenován jeho místopředsedou. Na Nejvyšším správním soudě působil také jako předseda 8. senátu.
V letech 1990 až 1998 byl také členem komise pro správní právo Legislativní rady vlády a poté do roku 2002 byl členem Legislativní rady vlády. V letech 2006 až 2014 byl členem Vědecké rady Univerzity Karlovy. V roce 2008 se stal Právníkem roku v oboru správní právo.
V době před vznikem Nejvyššího správního soudu redigoval tzv. červenou sbírku – v té době jedinou českou sbírku soudních rozhodnutí ve správních věcech. Od roku 2003 se jako člen redakční rady podílí na vydávání Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Je také spoluautorem institucionální, kompetenční a procesní úpravy reformy správního soudnictví, včetně osnovy soudního řádu správního a doprovodných zákonů.[2]
V letech 2003–2021 byl rovněž členem zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., jehož se stal prvním předsedou. Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhoduje kladné a záporné kompetenční spory o pravomoc nebo věcnou příslušnost mezi soudy a ostatními orgány veřejné moci, resp. mezi soudy v občanském soudním řízení a správním soudnictví.[4]
Prezident Miloš Zeman dne 21. srpna 2018 oznámil, že jej jmenuje předsedou Nejvyššího správního soudu ČR.[5] Jmenování proběhlo na Pražském hradě dne 18. září, a to s účinností od 1. října 2018.[6] Michal Mazanec skončil jako předseda NSS k 31. prosinci 2021, protože osobě tato funkce automaticky zaniká koncem roku, ve kterém dosáhne 70 let.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Česká národní rada, VI. volební období, tisk 552. Zpráva o činností předsednictva České národní rady za dobu od 20. prosince 1991 do 21. ledna 1992 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2018-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c Michal Mazanec: „V důsledku jakési legislativní vztekliny se postupně vytrácí tisícileté chápání psaného práva jako závazné normy chování. Právo se začíná podobat technickému návodu k obsluze mixéru, občas špatně přeloženému z cizí řeči.“. Iurium [online]. 2018-08-09 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Nejvyšší správní soud vedou bývalí komunisti. Týden.cz [online]. 2010-12-10 [cit. 2018-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 2018-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Novým předsedou NSS bude Michal Mazanec, s prezidentem řešil izolaci soudu. Česká justice [online]. 2018-08-21 [cit. 2018-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Zeman jmenoval Mazance předsedou Nejvyššího správního soudu. iDNES.cz [online]. 2018-09-18 [cit. 2018-09-18]. Dostupné online.
- ↑ Předseda Nejvyššího správního soudu Mazanec končí. Musí kvůli svému věku. iDNES.cz [online]. 2021-12-31 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.