Klášter Valdsasy
| Klášter Waldsassen | |
|---|---|
 Klášterní bazilika | |
| Lokalita | |
| Stát |  Německo |
| Místo | Waldsassen,  Bavorsko |
| Souřadnice | 50°0′14″ s. š., 12°18′34″ v. d. |
  Valdsasy | |
| Základní informace | |
| Řád | cisterciácký |
| Založení | 1133 |
| Zrušení | 1803 |
| Mateřský klášter | klášter Volkenroda |
| Dceřiný klášter | Sedlec Walderbach Osek |
| Odkazy | |
| Kód památky | D-3-77-158-2 |
| Web | abtei-waldsassen |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter Valdsasy, také klášter Waldsassen, je cisterciácký klášter v bavorském městě Waldsassen. Ve středověku patřil k tzv. Chebsku a tato poloha předznamenala jeho další osudy. Během svého působení místní konvent založil tři filiace, z nichž dvě ležely v sousedním Českém království a během předhusitského období s nimi udržoval četné styky.
Historie
Mužský klášter řádu byl založen 1. října roku 1133 markrabětem Děpoltem III. z Vohburgu v tehdy hustě zalesněné a řídce obydlené krajině v údolí řeky Odravy. První konvent byl povolán z durynského kláštera Volkenroda.[1]. Klášter náležel k filiacím burgundského kláštera v Morimondu. Již v roce 1143 byla komunita natolik početná, že z Valdsas byl vyslán zakládající konvent do českého Sedlce a roku 1194 do Oseka.
Po smrti fundátora převzal patronát nad klášterem Konrád III. Štaufský, prohlásil jej říšským klášterem a v jeho stopách pokračovali další vládnoucí příslušníci štaufského rodu, kteří klášter nadali četnými statky a výhodami v podobě soudní imunity a osvobození od platby daní.[2] Tehdy opatství procházelo prvním obdobím velkého náboženského, politického a hospodářského rozkvětu. Po Štaufech převzali patronát nad klášterem čeští králové, kteří se od poloviny 13. století snažili o získání Chebska.[3] Roku 1411 se klášter rozhodl přijmout ochranu od Jana Falckého. V době papežského schizmatu a kostnického koncilu došlo v klášteře ke sporům o reformaci, což se projevilo tak, že klášter měl současně tři opaty.
Roku 1571, v období vrcholící náboženské reformace, byl klášter zrušen. Roku 1617 budovy k ubytování využil zimní král Fridrich Falcký, když cestoval přes Cheb do Prahy. K obnově kláštera došlo až po třicetileté válce, během ní byly budovy postižené požárem a roku 1647 zplundrovány švédským vojskem. Roku 1661 byl klášter osídlen mnichy z Fürstenfeldu, roku 1669 bylo ustanoveno převorství a po dalším ekonomickém růstu se Valdsasy roku 1690 vrátily ke statutu opatství. V letech 1692–1704 bylo opatství i klášterní kostel přestavěny a vyzdobeny. Jako architekti byli povoláni Abraham Leuthner a bratři Dientzenhoferové. Přestavěli kostel, konvent, hospodářské budovy a opatský zámek, který v současnosti slouží jako Dům sv. Josefa pro hosty.
Až do druhé poloviny 18. století trvalo druhé období hospodářského a kulturního vrcholu, během něhož byla zbarokována a kompletně nově vybavena klášterní bazilika a knihovna konventu. Mezi výtvarnými umělci i mnichy působilo několik teritoriálních Čechů.
Roku 1803 byl mužský klášter v souvislosti s bavorskou státní reformou církevních institucí zrušen. Roku 1828 budovy koupil chebský obchodník Wilhelm Rother a zřídil v nich bavlnářskou továrnu – kartounku, později specializovanou na filc a domácí obuv z něj. Roku 1863 došlo k obnovení kláštera pro ženskou větev řádu, vedou jej cisterciačky, ale nepodléhají správě řádu, jsou podřízeny arcibiskupství v Řezně.[4]
Kostel
.jpg)
Klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Evangelisty má trojlodní dispozici na půdorysu latinského kříže se dvěma věžemi v průčelí a se dvěma řadami kaplí v bočních lodích.
Interiér
- Fresky na klenbě provedl pražský malíř Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu.
- Hlavní oltář s obrazem Kalvárie, sochami vyzdobil Karl Stilp
- Oltář sv. Benedikta
- Sochy Čtyř církevních Otců (1692-1695), modeloval Giovanni Battista Carlone
- Na všech bočních oltářích jsou vystavena těla římských prvomučedníků ve skleněných rakvích, přivezená z římských katakomb v 60. letech 17. století
- Torzo dřevěné plastiky Ukřižovaného Krista - pochází ze zničeného poutního kostela Bičování Krista ve Stráži u Chebu, přinesli jej němečtí vysídlenci roku 1949
Knihovna
Nový sál knihovny se zařízením v rokokovém stylu dal vybudovat opat Eugen Schmid, který vládl v letech 1724–1764. Autorem sochařské výzdoby byl Karl Stilp, fresky vytvořil Karl Hofreiter, řezbářské práce dodal Andreas Witt. Knihovna obsahuje asi 19 tisíc svazků knih a dalších 3.520 bylo po sekularizaci kláštera odvezeno a zčásti rozprodáno.
Knihovna byla restaurována v rámci generální obnovy kláštera roku 2015. Prohlídka knihovny patří k hlavním turistickým cílům v Horní Falci.
Museum
Severně od kostela sídlí Stiftlandmuseum, které soustřeďuje náboženské i regionální památky z Valdsas a okolí.
Galerie
-
Fresky na klenbě kostela -
Mnišský chór a hlavní oltář -
Socha Mojžíše na hlavním oltáři -
G. B. Carlone: Sv. Jeroným -
Oltář sv. Benedikta a řádových pattonů -
Oltář sv. Bernarda z Clairvaux -
Prospekt varhan a kruchta
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420. Kláštery na hranicích a za hranicemi Čech. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1668-1. S. 158–159. Dále jen Dějiny cisterckého řádu.
- ↑ Dějiny cisterckého řádu, s. 160
- ↑ Dějiny cisterckého řádu, s. 161
- ↑ Dějiny cisterckého řádu, s. 162
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Valdsasy na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
