Andrea Briosco

Andrea Briosco; Andrea Riccio
	Brioscův portrét, anonym, asi 1532
Narození	1. duben 1480; Trento; Benátská republika
Úmrtí	9. červenec 1532; Padova; Benátská republika
Národnost	italská
Povolání	sochař, zlatník, medailér, architekt
Rodiče	Ambroggio Briosco (otec)
Příbuzní	Giovanni Battista Briosco (bratr)
Hnutí	renesance
Významná díla	plakety, busty, satyrové
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Briosco, Andrea Riccio nebo Il Riccio, také Andrea Crispo (1. dubna 1470 Trento – 8. července 1532 Padova) byl italský sochař, zlatník, medailér a architekt doby renesance. Vynikl bronzovými plastikami.

Život

Narodil se jako syn milánského zlatníka Ambroggia Briosca, který cestoval po severní Itálii, až se koncem 15. století usadil v Padově, protože tehdy byla prvořadým centrem renesančního výtvarného umění, především trojrozměrných plastik z bronzu a keramiky, zvláště terakoty. Návrhy sloužily k realizacím ve světském interiéru i ve výzdobě funerální architektury. Andrea se patrně vyučil v otcově dílně, poučil se z odkazu padovských sochařů cinquecenta, jako byli Marcantonio Michiel nebo Pomponio Gaurico, i současníků jako Bartolomeo Bellano, s nímž Briosco spolupracoval na výzdobě náhrobní tumby právníků Angela a Paola De Castro, pro kostel Santa Maria dei Servi v Padově. V zavedených žánrových zakázkách pracoval až do roku 1510. Byl občanem Benátské republiky, opakovaně se vracel k práci v Padově (1506–1510, 1512–1516, 1522–1524), dále byl činný v Benátkách (1511, po 1525–1532) a ve Veroně (1516–1521). Zemřel v Padově a byl tam pohřben v chrámě San Giovanni di Verdara. Na jeho náhrobek byla vsazena velká plaketa s jeho portrétem a dedikací "OBSTANTE GENIO" (replika zde v infoboxu), podle níž jde o dílo některého z Brioscových žáků či pokračovatelů.^[1]

Andreův bratr Giovanni Battista byl zlatníkem, písemně je doložen jeden jeho stříbrný zlacený krucifix.

Dílo

Je znám především plaketami s figurálními scénami křesťanskými, mytologickými nebo alegorickými, medailemi, bronzovými plastikami či reliéfy satyrů, olejovými kahany či lampičkami s figurální výzdobou, svícny, dveřními klepadly (tlukadly) a kalamáři se soškami satyrů, satyrek nebo puttů. Monumentální plastiky madon, světců či portrétní busty zemřelých vytvářel pro náhrobky v chrámech, navrhoval také architektonické řešení těchto náhrobků či epitafů. Na náhrobku učence a kněze Antonia Tubety pro padovskou baziliku Del Santo spolupracoval s Vincenzem Grandim. Z monumentálních soch stojí za zmínku oltářní skulptura sv. Martina s žebrákem a legenda o nalezení Kristova kříže z benátských kostelů (obojí nyní v muzeu v paláci Ca' d'Oro).

Jeho práce jsou málokdy signovány (na rubu mívají reliéfní velké psací R); sloužily často jako předlohy pro zlatníky, kovotepce a kovolitce; byly také často kopírovány.