Josef Musil (generál)
| Josef Musil | |
|---|---|
| Narození | 23. března 1900 Osová Bítýška |
| Úmrtí | 9. ledna 1954 (ve věku 53 let) vazební věznice Praha Pankrác |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Povolání | voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Musil (23. března 1900 Osová Bítýška – 9. ledna 1954 Pankrácká věznice) byl generál Československé armády, který se jako pracovník vojenského zpravodajství podílel na přípravách únoru 1948 a následně též na organizaci represí a politických procesů.[1]
Život
Narodil se roku 1900. Vyučil se kolářem. Za první republiky byl vojákem Československé armády z povolání. Absolvoval poddůstojnickou školu v Nitře, důstojnickou školu v Bratislavě a následně též od roku 1922 Vojenskou akademii v Hranicích.[2] Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava pracoval jako úředník. Po válce se vrátil do armády a stal se i členem Komunistické strany Československa. Od roku 1946 působil u Pátého oddělení Hlavního štábu MNO (ještě za jeho vedení přejmenována na Hlavní informační správu) a od listopadu 1948 v čele této vojenské zpravodajské služby vystřídal Bedřicha Reicina. Josef Musil se podílel na přípravách na převzetí moci ve státě komunistickou stranu a následně se podílel na organizaci represe a politických procesů.[1]
Dne 18. března 1951 byl Josef Musil zatčen. Po několikaletém vyšetřování byl odsouzen k trestu smrti kvůli spáchání velezrady a vojenské zrady.[3] Dne 9. ledna 1954 byl popraven v pankrácké věznici. Jeho ostatky byly tajně pohřbeny do společného hrobu při severní zdi Ďáblického hřbitova. Když na počátku devadesátých let vznikalo Čestné pohřebiště popravených a umučených z padesátých let, Josef Musil byl omylem považován za popraveného odpůrce komunismu, a proto je na pohřebišti připomínán jako politický vězeň.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c LOUČ, Michal. Ďáblický hřbitov. Místo paměti druhého a třetího odboje. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2021. ISBN 978-80-88292-96-8. S. 16.
- ↑ BÁRTOVÁ, Markéta. ... na další svévolné počínání Vás budu upozorňovat i později. Augustin Navrátil, hradlař z Lutopecen. Sborník Archivu bezpečnostních složek. 2016, čís. 14, s. 111. Dostupné online. ISSN 2236-1387.
- ↑ OTAKAR A KOL., Liška. Vykonané tresty smrti. Československo 1918-1989.. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu S. 103–104.
Literatura
- HANZLÍK, František. Obranné zpravodajství a únor 1948, podíl OBZ na perzekuci důstojnického sboru po únoru 1948. In: František Hanzlík. 1948 : únor 1948 v Československu: nástup komunistické totality a proměny společnosti. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011. S. 111–117.
Externí odkazy
- KUDRNA, Ladislav. Vojenské obranné zpravodajství [online]. Válka.cz [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
