Svatý Maur (benediktin)
Svatý Maurus | |
---|---|
opat | |
Narození | mezi lety 500–512 Řím |
Úmrtí | kolem roku 584 Galie |
Svátek | 5. říjen |
Řád | Řád svatého Benedikta |
Vyznání | katolická církev |
Úřady | řeholník – benediktin |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
Patronem | obuvníků; proti revmatismu, proti epilepsii |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Maurus (narozen mezi lety 500–512, Řím – † kolem roku 584, Galie) je křesťanský světec, za života benediktinský opat, jeho učitelem byl sv. Benedikt z Nursie.
Život
Maurus se narodil v rodině římského senátora. Byl oblíbeným žákem sv. Benedikta z Nursie, se kterým se znal již od dětství.
Benediktinem
Maurus toužil po dokonalém duchovním životě. Vstoupil k benediktinům a v klášteře na Monte Cassino jej (přes jeho odpor) považovali za jakéhosi zástupce sv. Benedikta. Je doloženo, že měl dar uzdravovat. Vypráví se, že na Monte Cassino přivedli ke sv. Benediktovi němého chlapce, aby mu světec požehnal. Světec ale nebyl momentálně v klášteře, a tak byl o požehnání požádán právě Maurus, kterého uviděli, jak se s motykou přes rameno zrovna vrací z klášterního hospodářství. Maurus o tom zpočátku nechtěl ani slyšet. Nakonec se ale přemluvit. A hle – stal se div – chlapec po jeho požehnání začal mluvit.
Když sv. Benedikt dostal nabídku na založení kláštera ve Francii, poslal na nabídnuté místo „na obhlídku“ právě Maura a s ním čtyři řeholní bratry. Na cestu jej vybavil svým požehnáním a stanovami řádu, k čemuž přidal pověření šíření řádu.
Maurus na určeném místě založil benediktinské opatství, které jako opat vedl. Když sv. Benedikt zemřel, nikoho nepřekvapilo, že Maurus byl zvolen jeho nástupcem. V roce 1969 byla jeho liturgická památka spojena s památkou sv. Placida.
Literatura
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Maur na Wikimedia Commons