Kulečník

Kulečník (někdy se používá termín biliár z anglického názvu billiard) je dovednostní sport hraný pomocí tága, které se používá na strkání koulí po stole potaženém plátnem. Dříve se používal jeden termín zastřešující všechny kulečníkové sporty. Byl to termín biliard, dosud používaný jako lidové pojmenování. Oficiální pojmenování biliár se vztahuje jen některým geografickým regionům a stolům s otvory pro koule. Ve Spojeném království slovo billiard označuje pouze anglický biliard, ve Spojených státech označuje téměř všechny kulečníkové sporty.

Hlavní druhy

Karambol je hra hraná s třemi koulemi na plátnem potaženém stole bez děr a s ostrými pogumovanými hranami.
Pool je hra hraná na stole s šesti děrami. Zahrnuje i nejrozšířenější kulečníkovou hru na světě, eight-ball, dále i nine-ball, Ten-Ball, Straight-Pool a bank pool
Snooker je hra, která se liší velikostí stolu, počtem koulí a také jinou kulturou a historickými rozdíly.

Součásti

Stůl

Nejčastější rozměry obdélné desky kulečníkového stolu pro veřejné prostory byly tradičně 2,7 x 2,1 m včetně mantinelů. Potah hrací desky býval ze speciálního vlněného sukna (flauše) tmavě zelené barvy. V současné době bývá nahrazen jinými tkaninami s plátnovou vazbou v dalších zpravidla tmavých barvách, nejčastěji modré.

Tágo

Poolové tágo
- průměr kostice cca 11 až 14 mm
- kovový závit
- rozdělení v polovině
Karambolové tágo
- průměr kostice cca 10 až 13 mm
- dřevěný závit
- rozdělení v polovině
Snookerové tágo
- průměr kostice cca 6 až 9 mm
- kovový závit
- rozdělení v 3/2, na konci zpravidla závit pro extender

Koule

Koule bývaly tradičně soustružené ze slonoviny, s leštěným povrchem. Pro její vzácnost a drahocennost se kolem roku 1900 začaly používat náhradní materiály, především celuloid, od 60. let 20. století převládl tvrzený plast, zásadně v tlumené bílé barvě slonové kosti.

Historie

Původ hry bývá spojován se středověkou Evropou, nejstarší písemné zprávy pocházejí z britských pramenů, kulečník se hrál kolem roku 1586 na dvoře skotské královny Marie Stuartovny, píše o něm také William Shakespeare. Kulečníkový pokoj byl zvláštním prostorem na zámcích aristokracie, kulečník stával v salónech měšťanů 19. století a v téže době se rozšířil i do hostinců. Vznikaly specializované kulečníkové kluby a kulečníkové herny, například v Praze Na poříčí nebo U Nováků. Kulečník hráli pánové i dámy.

Současnost

V současné době společenské a hostinské prostory zažívají renesanci kulečníku. Kromě toho se hraje internetový kulečník on line.

Galerie

Odkazy

Literatura

Jiří Barbořík: Billard. Olomouc : Rubico, 1997, ISBN 80-85839-18-0
Zoltán Kováč, Zdeněk Vlach: Mistrovské karamboly. Vlastním nákladem vydal Zoltán Kováč, 1997.
Alex Krupka: Pravidla kulečníkového sportu: platná od 1. října 1972 Praha : Olympia, 1971.
Heinz Stingl. Billard: základní strky, volná hra a kádr. Brno : Jota, 1994, ISBN 80-85617-20-X
Emanuel Züngel. Kulečník: snadno pochopitelný návod ku hře, její pravidla i taje mistrovské hry. Praha : Alois Hynek, 1908, Dostupné online

Externí odkazy

Slovníkové heslo biliár ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu kulečník na Wikimedia Commons
oficiální stránky Českomoravského billiárdového svazu
Historie kulečníku