Přeskočit na obsah

Sluchový klam

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sluchový klam je klam, který je sluchovým ekvivalentem optického klamu: posluchač buď slyší zvuky, které v podnětu nejsou přítomné, anebo „nemožné“ zvuky.[1] Sluchové klamy obvykle zvýrazňují oblasti, v nichž se vnímání lidským sluchem a mozkem jako organickými nástroji přežití odlišuje (k lepšímu nebo horšímu) od záznamu dokonalými zvukovými receptory.

Příklady

Příklady sluchových klamů:

Vytváří iluzi trvale zrychlujícího rytmu.
Problémy s přehráváním? Nápověda.
Problémy s přehráváním? Nápověda.

Sluchové klamy efektivně využívali hudební skladatelé, například Ludwig van Beethoven (Leonore), Alban Berg (Wozzek), Ernst Krenek (Spiritus Intelligentiae Sanctus), György Ligeti (Klavírní etudy, Houslový koncert, Dvojí koncert pro flétnu, hoboj a orchestr), Arthur Honegger (Pazific), Manfred Stahnke (Partota), Hans Peter Reutter (Shephardova flétna z orchestrální sady čís. 1).[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Auditory illusion na anglické Wikipedii.

  1. What Are Musical Paradox and Illusion?. American Journal of Psychologie. University of California, Santa Cruz, 2007. Dostupné online [cit. 2013-11-15]. 
  2. PURWINS, Hendrik. Profiles of pitch classes circularity of relative pitch and key-experiments, models, computational music analysis, and perspectives. Berlín, 2005 [cit. 2018-02-18]. 218 s. disertační práce. Technická univerzita Berlín. Vedoucí práce Klaus Obermayer. s. 110–120. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy