UNIS NA 40 Bongo
| UNIS NA 40 Bongo | |
|---|---|
| Určení | lehký víceúčelový vrtulník |
| Výrobce | NA Konstrukce letadel PBS VB DOVEL UNIS Moravan Aeroplanes |
| Šéfkonstruktér | Jan Námisňák[1] |
| První let | 1998 |
| Výroba | 1994–1996 |
| Vyrobeno kusů | v ČR 1 ks, další v zahraničí |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
UNIS NA 40 Bongo je koncept lehkého dvoumotorového vrtulníku české výroby.[2] Výroba prvního létajícího prototypu proběhla za účasti několika soukromých subjektů. Vrtulník se do sériové výroby připravoval ve spolupráci s českým výrobcem letadel, společností Moravan Aeroplanes.
Historie a vývoj
[editovat | editovat zdroj]První projekt výroby lehkého vrtulníku vznikl v roce 1992.[1][3] Mělo se jednat o vrtulník pro dva cestující (včetně pilota) s dvoulistým hlavním rotorem, který měl využívat pro kompenzaci reakčního momentu systém CoCoMo.[4][2] Jedná se o obdobu systému NOTAR používaného u vrtulníků amerického výrobce McDonnell Douglas Helicopter Systems. Vysoké účinnosti systému CoCoMo bylo dosaženo využitím vyššího energetického turbulentního pole coandova proudu. První prototyp (registrační značka OK-CIU) se v letech 1994–1996 realizoval výlučně na náklady autora projektu, mimo elektronických systémů byl dokončen v roce 1996. Dodavatelem obou motorů TE-50B se stala První brněnská strojírna Velká Bíteš, s níž započala spolupráce v roce 1995. V roce 1996 do projektu vstoupil další investor – společnosti UNIS, který se měl stát garantem úspěšného řešení paralelního běhu obou motorů. Priority společnosti UNIS však byly v jiných oblastech a vývoj řídících bloků FADEC nebyl ani po třech letech dokončen. Po úspěšných provozních a letových testech prototypu prvního stroje, kdy byla funkce motorů korigována ručně, došlo v roce 1999 k založení společnosti NA Design Company a k uzavření smlouvy na další vývoj a přípravu sériové výroby s českým leteckým výrobcem Moravan Aeroplanes.[4] Nejdelší odpoutání od země přesáhlo s dvoučlennou posádkou 45 minut. Pro pohon kompenzačního systému bylo namontováno málo výkonné dmychadlo z motoru M337, i tak se však již v červenci 1999 plně ověřila funkčnost kompenzačního systému CoCoMo. Během následujících let přípravy sériové výroby plánovali konstruktéři více než 100 vylepšení. Následně se společnost Moravan Aeroplanes dostala do konkurzního řízení a projekt byl zastaven, neboť jej nešlo v tehdejší fázi bez zázemí certifikovaného výrobce dokončit. Celý projekt byl počínaje rokem 1994 realizován bez jakékoliv finanční podpory státu, přesto docílil úrovně srovnatelné s vývojovými projekty mnohých renomovaných světových výrobců.[5][6]
Po roce 2004 bylo v zahraničí na platformě původního konceptu postaveno několik značně vylepšených strojů, které se staly základem dalšího pokračování projektu.
Varianty
[editovat | editovat zdroj]Kromě základní verze NA 40 Bongo vzniklo několik dalších projektů:[7]
- NA 40 Bongo
- Základní verze, první prototyp realizován v letech 1994 - 1999. Po roce 2003 postaveno na jeho základě několik značně modifikovaných strojů.
- NA 42 Barracuda
- Projekt verze, která měla být určena pro policejní účely. Byla plánovaná změna motorů za Rolls-Royce 250-C20.
- NA 44 Bion
- Projekt zvětšené verze s maximální vzletovou hmotností 950 kg.
- NA 50
- Projekt pětimístné varianty.
- NA 54
- Projekt jednomotorové, pětimístné varianty s čtyřlistým nosným rotorem.
- NA 542
- Projekt dvoumotorového, pětimístného vrtulníku se čtyřlistým rotorem
- NA 542 Heliplane
- Projekt dvoumotorového, pětimístného, kompoudního vrtulníku se čtyřlistým rotorem, nosným křídlem a tlačným ventilátorem. Nejprve použity dva Wankel motory Mistral G-230TS, později dva turbohřídelové TS-100 o výkonu 2 × 186 kW.
- NA 542 HUAV
- Projekt bezpilotní varianty, která by mohla být vybavena výzbrojí.
Specifikace (NA 40 Bongo)
[editovat | editovat zdroj]Data podle publikace Evropské vrtulníky.[8]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1 pilot
- Užitečná zátěž: 1 osoba
- Délka s otáčejícími se rotory: 9,25 m
- Délka trupu: 6,15 m
- Výška trupu: 2,35 m
- Průměr nosného rotoru: 7,48 m
- Prázdná hmotnost: 480 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 730 kg
- Pohonná jednotka: 2 × turbohřídelový motor TE-50B, každý o výkonu 70 kW
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 280 km/h
- Cestovní rychlost: 230 km/h
- Stoupavost:[2] 8 m/s
- Dynamický dostup: 4000 m
- Dolet: 500 km
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b NA 40 Bongo [online]. vrtulník.cz, rev. 2010-04-18 [cit. 2013-07-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c Vrtulník NA 40 Bongo [online]. NA Design Company [cit. 2013-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. NA Design Company [cit. 2013-07-02]. Dostupné online.
- ↑ a b FOJTÍK, Jakub. Evropské vrtulníky. Redakce Arnošt Moucha. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 3. 2013. 479 s. ISBN 978-80-87567-25-8. Kapitola UNIS NA 40 Bongo, s. 55.
- ↑ Po uzávěrce. Letectví + Kosmonautika. 1997, čís. 5, s. 5. ISSN 0024-1156.
- ↑ UNIS NA-40 Bongo. Letectví + Kosmonautika. 1997, čís. 21, s. 46. ISSN 0024-1156.
- ↑ Evropské vrtulníky, s. 56
- ↑ Evropské vrtulníky, s. 57
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FOJTÍK, Jakub. Evropské vrtulníky. Redakce Arnošt Moucha. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 3. 2013. 479 s. ISBN 978-80-87567-25-8. Kapitola UNIS NA 40 Bongo, s. 55–57.
- GOLLWITZER, A. Von wegen abgedreht. Flieger Magazin. 2008, čís. 8, s. 28–29. ISSN 0170-5504. (německy)
- BRSKOVSKÝ, Jan. Uskutečněný sen Bongo. Letectví + Kosmonautika. 1997, čís. 25–26, s. 31–34. ISSN 0024-1156.