Mijako
| Mijako 宮古列島 | |
|---|---|
 Ostrovy Mijako (podbarveny uprostřed) na mapě prefektury Okinawa | |
| Geografie | |
| Poloha | 24°43′ s. š., 125°1′ v. d. |
| Souostroví | Rjúkjú |
| Rozloha | 226 km² |
| Počet ostrovů | 8 |
| Časové pásmo | UTC+9 |
| Hlavní ostrov | Mijakodžima |
| Země | |
| Stát |  Japonsko |
| Provincie | Prefektura Okinawa |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 57 687 (X/2005) |
| Hustota zalidnění | 255 obyv./km² |
Souostroví Mijako (japonsky 宮古列島 [Mijako rettó]) je skupina ostrovů na hranici mezi Východočínským mořem a Filipínským mořem, která je v rámci prefektury Okinawa součástí Japonska.
Geografie
Souostroví leží v jižní části souostroví Rjúkjú, zhruba na poloviční vzdálenosti mezi Okinawou a Tchaj-wanem. Je pozůstatkem rozsáhlého pevninského mostu, který se zhruba před 5 mil. let rozlámal a během stávajícího interglaciálu byl z větší části zatopen. Je tvořeno vápencem uloženým na vrstvách jílu. Kolem ostrovů se nacházejí rozsáhlé mělčiny s korálovými útesy.[1]
Flóra je na ostrovech subtropická a jsou v ní zastoupeny i některé tropické druhy. Není tak bohatá jako na ostatních částech souostroví Rjúkjú; vyskytuje se zde 134 volně žijících druhů, z nichž 132 je původních.[1] Fauna je zastoupena 254 druhy ptáků, 8 druhy savců, větším počtem druhů plazů a obojživelníků; ostatní druhy představuje především zdejší rozmanitý hmyz.[1] Nejznámějším zdejším endemitem je kůň Mijako.[2][3] Ostrovy Irabu a Šimodži jsou včetně okolního moře od r. 1995 chráněným územím (Irabu Prefectural Natural Park) o rozloze 23 km².
Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Průměrná roční teplota vzduchu je 23,0 °C; nejnižší teploty nastávají v lednu a únoru (10 °C až 15 °C), nejvyšší jsou mezi červencem a zářím (30 °C). Roční úhrn srážek je okolo 2 300 mm s maximem v období dešťů na přelomu května a června; průměrná vlhkost vzduchu je 80 %.[1]
Přehled obydlených ostrovů dává následující tabulka:
| Správní celek | Ostrov | japonsky | Pohled shora | Plocha, [km²] |
Nejvyšší bod [m n. m.] |
Zeměpisné souřadnice |
|---|---|---|---|---|---|---|
| město Mijakodžima | Mijakodžima | 宮古島 |  |
159,25 | 115 | 24°46′27″ s. š., 125°19′36″ v. d. |
| Ikemadžima | 池間島 |  |
2,83 | 28 | 24°55′56″ s. š., 125°14′31″ v. d. | |
| Kurimadžima | 来間島 |  |
2,84 | 47 | 24°43′33″ s. š., 125°15′6″ v. d. | |
| Irabudžima | 伊良部島 |  |
29,08 | 89 | 24°50′20″ s. š., 125°9′25″ v. d. | |
| Šimodžišima | 小浜島 |  |
9,54 | 22 | 24°48′58″ s. š., 125°9′15″ v. d. | |
| Ógamidžima | 大神島 |  |
0,24 | 75 | 24°55′1″ s. š., 125°18′29″ v. d. | |
| obec Taramadžima | Taramadžima | 多良間島 |  |
19,75 | 33 | 24°39′28″ s. š., 124°42′1″ v. d. |
| Minnadžima | 水納島 |  |
2,15 | 13 | 24°45′17″ s. š., 124°41′42″ v. d. |
Obyvatelstvo
Převážná část obyvatel (téměř 56 000) žije na ostrově Mijakodžima. Většina obyvatel mluví mijakštinou (宮古語 [mjáku haci]), což je jeden z japonsko-rjúkjúských jazyků. Japonština je rozšířena jako druhý jazyk.
Hospodářství
Hlavním zdrojem obživy na ostrovech býval rybolov a zemědělství, ve kterém od počátku 20. století nabylo významu pěstování cukrové třtiny.[4] Po druhé světové válce vzrostl význam domácí turistiky.
Ostrovy jsou propojeny trajekty. Hlavní ostrov Mijakodžima je spojen mosty s ostrovem Ikemadžimou (dl. 1 592 m) a Kurimadžimou. Na Mijakodžimě, Šimodžišimě a Taramadžimě jsou letiště místního významu.
Historie
Ostrovy byly od středověku součástí království Rjúkjú. Koncem 19. století je Japonsko anektovalo spolu s celým královstvím. Po porážce Japonska ve druhé světové válce podléhaly americké správě. Podle čl. 3 sanfranciské smlouvy patřily ostrovy k územím, která měla být se souhlasem OSN převedena do správy USA.[5] Pro odpor Sovětského svazu OSN takový souhlas nevydalo. Ostrovy byly 17. června 1971 Japonsku navráceny.[6]
Zajímavosti
Ostrovy jsou zajímavé svým folklórem,[4] ze kterého jsou pozoruhodné slavnosti a slavnostní oblečení.[7] Nachází se zde botanická zahrada[8] a každoročně je zde pořádán významný závod v triatlonu.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d WISNIEWSKI, Mark. The Nature of the Miyako Islands [online]. 2004 [cit. 2012-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EDITORIAL COMMITTEE OFFICE OF THE JAPANESE COUNTRY REPORT. Country Report (For FAO State of the World’s Animal Genetic Resources Process) [online]. National Institute of Agrobiological Sciences [cit. 2012-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SAYFI, Philip. Japanese horse breeds [online]. LinguaLift, 2010-08-22 [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-15. (anglicky)
- ↑ a b WISNIEWSKI, Mark. The Folklore of the Miyako Islands [online]. 2004 [cit. 2012-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEE, Seokwoo. The 1951 San Francisco Peace Treaty with Japan and the Territorial Disputes in East Asia [online]. Pacific Rim Law & Policy Journal Association, 2002 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Agreement between Japan and the United States of America Concerning the Ryukyu Islands and the Daito Islands [online]. Tokio: Institute of Oriental Culture, University of Tokyo, 1971-06-17 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Miyako Jofu [online]. Tokio: Japan National Turism Organization [cit. 2012-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LE BERRE, Sophie. Jardin de plantes tropicales de la ville de Miyakojima [online]. 2011 [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-08. (francouzsky)
- ↑ Strongman - All Japan Triathlon Miyako-jima [online]. Miyakojima City: Strongman Triathlon Committee [cit. 2012-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-23. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mijako na Wikimedia Commons - (japonsky) Oficiální stránky obce Mijakodžima
- (anglicky) Údaje americké Národní zeměpisné vyšetřovací služby o Miyako-shotō
- (anglicky) Vyhledávání na portálu Okinawa Story
- (anglicky) Ostrovy Mijako na stránkách Japonské národní turistické organizace
