Michèle Alliot-Marie
| Michèle Alliot-Marie | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Unie pro lidové hnutí Sdružení pro republiku |
| Narození | 10. září 1946 (78 let) Villeneuve-le-Roi |
| Choť | Michel Alliot (1971–1984) Patrick Ollier (od 1988) |
| Rodiče | Bernard Marie |
| Alma mater | Univerzita Paříž-Panthéon-Assas Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne |
| Profese | politička, diplomatka a právnička |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie (2022) Řád republiky Řád hvězdy Anjouanu komtur Řádu rovníkové hvězdy |
| Commons | Michèle Alliot-Marie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michèle Alliot-Marie (* 10. září 1946, Villeneuve-le-Roi, Francie) je francouzská politička. Byla postupně ministryní mládeže, obrany, vnitra a spravedlnosti. Od 14. listopadu 2010 do 27. února 2011 zastávala funkci ministryně zahraničí. Během svého působení na postu ministryně zahraničí byla opakovaně kritizována, např. za to, že během nepokojů v Tunisku nabízela prezidentu bin Alímu bezpečnostní spolupráci.[1]
Vyznamenání
komtur Řádu rovníkové hvězdy – Gabon[2][3]
komtur Řádu hvězdy Anjouanu – Komory[2]- komtur Řádu za zásluhy o národní vzdělávání – Pobřeží slonoviny[3]
důstojník Řádu republiky – Egypt
Reference
- ↑ Arabské revoluce stály hlavu šéfku diplomacie Francie [online]. Aktuálně.cz, 27. 2. 2011 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b TABARD, Guillaume. Michèle Alliot-Marie, de la Sorbonne à l'Assemblée. Le Figaro.fr [online]. 2009-08-01 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b GUIRAL, Antoine. Michèle Alliot-Marie : Ministre de la Défense et des Anciens Combattants. Libération.fr [online]. 2002-05-08 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michèle Alliot-Marie na Wikimedia Commons
