Pioneer-Venus 1
| Pioneer-Venus 1 | |
|---|---|
 Sonda na kresbě NASA | |
| COSPAR | 1978-051A |
| Katalogové číslo | 10911 |
| Start | 20. května 1978 |
| Kosmodrom | Eastern Test Range |
| Nosná raketa | Atlas Centaur D-1AR [SLV-3D] |
| Stav objektu | zánik v atmosféře |
| Zánik | 22. října 1992 |
| Provozovatel | USA, NASA – Ames Research Center |
| Výrobce | USA, Hughes Aircraft Co. |
| Druh | planetární sonda |
| Program | Pioneer-Venus |
| Hmotnost | vzletová 580 kg prázdná 517 kg |
| Délka | 1,2 m |
| Parametry dráhy | |
| Apoapsida | 66 630 km |
| Periapsida | 181,6 km |
| Sklon dráhy | 105° |
| Doba oběhu | 24 h |
| Excentricita dráhy | 0,842 |
| Velká poloosa dráhy | 33 405,8 km |
| Teleskop | |
| Průměr | 2,5 m |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pioneer – Venus 1, též uváděna jako Pioneer 12 či Pioneer Venus Orbiter, je bezpilotní sonda z roku 1978 organizace NASA z USA určená k průzkumu planety Venuše. Celý projekt programu Pioneer připravila Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Pasadeně u Los Angeles. Označení dle katalogu COSPAR dostala 1978-051A.[1]
Program
Ze sondy udělat třetí umělou družici planety Venuše (první z USA s mnohaletým zpožděním vůči SSSR) s cílem získat snímky planety a přinést řadu dalších vědeckých poznatků.
Konstrukce sondy
Tato sonda oproti předchozím sondám Pioneer 1-9 byla jiného typu a také od jiného výrobce. Vyrobila ji firma Hughes Aircraft Co. Hmotnost při startu měla 580 kg, v závěru mise prázdná 517 kg. Měla tvar nízkého válce o průměru 2,5 m a výšce 1,2 m. V jeho horní části byla umístěna plošina nesoucí přístroje umožňující vědecké experimenty.
Potřebné změny dráhy a natočení byly prováděny pomocí soustavy trysek, pohonnou látkou byl hydrazin, uskladněný ve dvou nádržkách. Sonda byla vybavena svým motorkem s tahem 18 kN. Plášť sondy byl pokryt řadou slunečních článků, schopných dodávat až 316 W pro chod aparatur.
Průběh letu
Po startu s raketou Atlas – Centaur D-1AR (SLV-3D) 20. května 1978 z kosmodromu Eastern Test Range na Floridě se dostala na meziplanetární dráhu. Po ní absolvovala polovinu oběhu kolem Slunce. První korekce dráhy byla provedena z řídícího střediska 1. června 1978. O půl roku později 4. prosince se přiblížila k Venuši, načež byla raketovým motorem přibrzděna a tím se dostala na její oběžnou dráhu. O dva dny později 6. prosince 1978 byly provedeny další korekce dráhy a tím se dostala na měnící se orbitu nad povrchem s periodou 24 hodin. Odtud pak byla zahájena měření a snímkování povrchu i oblačnosti planety. V roce 1980 se vyčerpaly zásoby stabilizačního plynu, ovšem v té době se již podařilo i přes řadu drobných závad přístrojů vyslat k Zemi 100 ultrafialových snímků mraků a fotografie 93 % povrchu planety.[1] I poté vysílala řadu údajů o nabitých částicích a její let umožňoval studovat gravitační pole planety. Pomocí spektrometru OUVS sledovala řadu komet.
Závěr mise
V roce 1992 byly poslední zbytky paliva použity k udržení dráhy, 8. října téhož roku však družice v atmosféře planety zanikla. Celá mise byla úspěšná.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pioneer-Venus 1 na Wikimedia Commons - (česky) http://www.lib.cas.cz/space.40/1978/INDEX1.HTM
- (anglicky) Oficiální stránky NASA o sondě
