1. kniha Henochova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) je jedním z nejznámějších starozákonních apokryfů. Je to celkem pět původně samostatných knih, které jsou spojeny postavou Henochovou. Henoch je jako prastará biblická postava příjemcem nadpřirozených zjevení o běhu a podstatě světa. Kniha spadá do apokalyptického žánru a některé její části jsou typickými a ryzími apokalypsami.

Povaha, datace, jazyk[editovat | editovat zdroj]

1. knihu Henochovu tvoří celkem pět samostatných knih a dva dodatky:

  • Kniha strážců (1–36)
  • Kniha podobenství (37–71)
  • Astronomická kniha (72–82)
  • Kniha snů (83–91)
  • Epištola (92–105)
  • První dodatek - Narození Noeho (106–107)
  • Druhý dodatek - Eschatologické napomenutí (108)

Jednotlivé knihy pochází z různých historických dob. Nejstarší jsou Astronomická kniha a Kniha strážců, které pochází až ze 3. století př. n. l.[1] Nejstarší rukopisy těchto textů z kumránských svitků jsou 4Q208 pro Astronomickou knihu (přelom 3. a 2. století př. n. l.)[2] a pro Knihu strážců 4Q201 a 4Q202 (první polovina 2. století př. n. l.)[3]. Kniha strážců je také citována v knize Jubileí, která je datována do poloviny 2. století př. n. l. Kniha snů a Epištola pochází z období Makabejského povstání[4] a nejmladší kniha Podobenství z přelomu letopočtů.[5] První z dodatků pochází z 1. století př. n. l. a je dochován v rukopisu 4Q203 (poslední třetina 1. století př. n. l.). Druhý dodatek byl napsán jako závěr už ucelené sbírky.

Tyto spisy byly pravděpodobně původně psány v aramejštině (viz nálezy v Kumránu). Z aramejštiny následně přeloženy do řečtiny a z řečtiny (nejspíše už ve formě ustálené sbírky) do klasické etiopštiny, ve které se jako jediné dochoval celý text. Proto se označují i jako „Etiopský Henoch“, na rozdíl od 2. knihy Henochovy, tzv. „Staroslověnského Henocha“.

Části knihy[editovat | editovat zdroj]

Kniha strážců[editovat | editovat zdroj]

Tato kniha zahrnuje kapitoly 1 – 36. Má tři části:

  • 1 – 5 úvod, řešící otázku údělu spravedlivých.
  • 6 – 16 text rozpracovává biblický oddíl Gen 6, kde se hovoří o božích dětech, které se ženily s lidskými dcerami a ty jim plodily obry. Kniha strážců zde spojuje dvě tradice; podle jedné je původcem všeho toho zla Šemichaza a hřích spočívá ve smíšených sňatcích andělů s lidskými dcerami. Podle druhé tradice je hlavním svůdcem a viníkem Asáél a hřích spočívá ve zjevení tajemství, která lidem nenáležela, lidským dcerám. Významným prvkem je zde přesunutí původu zla z hříchu prvních lidí (Adama a Evy) na padlé anděle a na text Gen 6. Text neodráží žádnou konkrétní společenskou nebo politickou krizi, spíš jen vzdáleně připomíná snad kulturní šok po válce Diadochů.
  • 17 – 36 Henochova cesta, na níž poznává strukturu s principy chodu vesmíru. Text se zaobírá kosmologií, je přítomen i zájem o eschatologii.

Kniha Podobenství[editovat | editovat zdroj]

Na této knize se zdá, že závisí Matoušovo evangelium, a nalézají se v ní pravděpodobně narážky na Heroda Antipu, proto se datuje mezi roky 50 a 70 n. l.

Jedná se o tři podobenství a 2 dialogy. Jejich předmětem je to, co nastane po soudu, ale současně i otázky kosmologické. Typickým apokalyptickým prvkem je skutečnost, že moudrost nesídlí na zemi, že tedy není možné jí dojít přemýšlením, ale pouze zjevením. Dalším výrazným motivem je skupina spravedlivých a pronásledování, to vše v rámci židovství. Autor pravděpodobně pochází z přesně vymezené židovské skupiny.

V tomto spisu se objevuje i významná postava Syna člověka, známého především z knihy Daniel, z evangelií a ze Zjevení sv. Jana. Zde se jedná pravděpodobně o „zástupnou bytost“, která v nebeské sféře zastupuje onu zmíněnou skupinu spravedlivých. Ztotožnění Syna člověka se samotným Henochem na konci knihy Podobenství je patrně až pozdějšího data a je v rozporu se zbytkem knihy.

Astronomická kniha[editovat | editovat zdroj]

Archanděl Uriel provází Henocha zjevením, při němž jsou Henochovi odkryta tajemství pohybu nebeských těles (hlavně Slunce a Měsíce) a kalendář o 364 dnech. Smysl celého tohoto zjevení je vyjádřen na závěr (82) a je jím správné zachovávání kalendáře.

Kniha snů[editovat | editovat zdroj]

Henoch vypráví dva sny, kterých se mu dostalo ještě v době před svatbou. První (83-84) je velmi krátký a pojednává o potopě, která má na zem přijít. Ústí do modlitby, v níž Henoch prosí za zachování rodu spravedlivých před záhubou. Druhý sen (85-91) je mnohem delší a obsahuje tzv. „Apokalypsu zvířat“ či „Zvířecí apokalypsu“. Tato apokalypsa převypravuje obrazným způsobem dějiny od stvoření Adama až po dobu pisatele (2. stol. př. n. l.?) a ústí do eschatologických událostí, soudu, obnovy země a zničení hříšníků. Autorem tohoto původně samostatného textu je člen nějaké židovské náboženské sekty z přibližně 2. století př. n. l., patrně z dob Makabejských válek. Své jméno dostala tato apokalypsa proto, že všichni aktéři jsou ztvárněni jako různá zvířata: býci a krávy jsou první lidé až po Jákoba, ovce znázorňují Izraelity, psi Pelištejce, vlci Egypťany apod.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NICKELSBURG, George W. E. Jewish Literature between the Bible and the Mishnah. 2.. vyd. Minneapolis: Fortress Press, 2005. S. 44-46. 
  2. MILIK, Jozef T. The Books of Enoch: Aramaic Fragments from Qumran Cave 4. Oxford: Clarendon, 1976. S. 273. 
  3. MILIK, Jozef T. The Books of Enoch. [s.l.]: [s.n.] 141, 164 s. 
  4. NICKELSBURG, George W. E. Jewish Literature between the Bible and the Mishnah. 2.. vyd. [s.l.]: [s.n.] 83-86; 110-114. s. 
  5. NICKELSBURG, George W. E. Jewish Literature between the Bible and the Mishnah. [s.l.]: [s.n.] 254-256 s.