1. kniha Henochova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) je jedním z nejznámějších starozákonních apokryfů. Je to celkem pět původně samostatných knih, které jsou spojeny postavou Henochovou. Henoch je jako prastará biblická postava příjemcem nadpřirozených zjevení o běhu a podstatě světa. Kniha spadá do apokalyptického žánru a některé její části jsou typickými a ryzími apokalypsami.

Povaha, datace, jazyk[editovat | editovat zdroj]

1. knihu Henochovu tvoří celkem pět samostatných celků:

  • Kniha strážců (1 – 36)
  • Kniha podobenství (37 – 71)
  • Astronomická kniha (72 – 82)
  • Kniha snů (83 - 91)
  • Dopis (92 - 108)

Kromě Knihy podobenství, jež pochází přibližně z poloviny 1. století n. l., jsou ostatní části velmi staré, až ze 3. století př. n. l., zvláště Astronomická kniha a Kniha strážců. Nejstarší rukopis Astronomické knihy pochází z doby okolo r. 200 př. n. l., nejstarší zlomky Knihy strážců z doby 200 – 150 př. n. l. Kniha strážců je citována i v jiné apokryfní knize Jubileí. Mezi kumránskými nálezy byla Kniha podobenstí, v té době ještě neexistující, nahrazena Knihou obrů.

Spisy byly původně psány patrně v aramejštině (viz nálezy v Kumránu). Z tohoto jazyka a z řečtiny máme dochovány zlomky, celý text se dochoval v jazyce ge'ez. Proto se označují i jako „Etiopský Henoch“, na rozdíl od 2. knihy Henochovy, tzv. „Staroslověnského Henocha“.

Části knihy[editovat | editovat zdroj]

Kniha strážců[editovat | editovat zdroj]

Tato kniha zahrnuje kapitoly 1 – 36. Má tři části:

  • 1 – 5 úvod, řešící otázku údělu spravedlivých.
  • 6 – 16 text rozpracovává biblický oddíl Gen 6, kde se hovoří o božích dětech, které se ženily s lidskými dcerami a ty jim plodily obry. Kniha strážců zde spojuje dvě tradice; podle jedné je původcem všeho toho zla Šemichaza a hřích spočívá ve smíšených sňatcích andělů s lidskými dcerami. Podle druhé tradice je hlavním svůdcem a viníkem Asáél a hřích spočívá ve zjevení tajemství, která lidem nenáležela, lidským dcerám. Významným prvkem je zde přesunutí původu zla z hříchu prvních lidí (Adama a Evy) na padlé anděle a na text Gen 6. Text neodráží žádnou konkrétní společenskou nebo politickou krizi, spíš jen vzdáleně připomíná snad kulturní šok po válce Diadochů.
  • 17 – 36 Henochova cesta, na níž poznává strukturu s principy chodu vesmíru. Text se zaobírá kosmologií, je přítomen i zájem o eschatologii.

Kniha Podobenství[editovat | editovat zdroj]

Na této knize se zdá, že závisí Matoušovo evangelium, a nalézají se v ní pravděpodobně narážky na Heroda Antipu, proto se datuje mezi roky 50 a 70 n. l.

Jedná se o tři podobenství a 2 dialogy. Jejich předmětem je to, co nastane po soudu, ale současně i otázky kosmologické. Typickým apokalyptickým prvkem je skutečnost, že moudrost nesídlí na zemi, že tedy není možné jí dojít přemýšlením, ale pouze zjevením. Dalším výrazným motivem je skupina spravedlivých a pronásledování, to vše v rámci židovství. Autor pravděpodobně pochází z přesně vymezení židovské skupiny.

V tomto spisu se objevuje i významná postava Syna člověka, známého především z knihy Daniel, z evangelií a ze Zjevení sv. Jana. Zde se jedná pravděpodobně o „zástupnou bytost“, která v nebeské sféře zastupuje onu zmíněnou skupinu spravedlivých. Ztotožnění Syna člověka se samotným Henochem na konci knihy Podobenství je patrně až pozdějšího data a je v rozporu se zbytkem knihy.

Astronomická kniha[editovat | editovat zdroj]

Anděl Uriel provází Henocha zjevením, při němž jsou Henochovi odkryta tajemství pohybu nebeských těles (hlavně Slunce a Měsíce) a kalendář o 364 dnech. Smysl celého tohoto zjevení je vyjádřen na závěr (82) a je jím správné zachovávání kalendáře.

Kniha snů[editovat | editovat zdroj]

Henoch vypráví dva sny, kterých se mu dostalo ještě v době před svatbou. První (83-84) je velmi krátký a pojednává o potopě, která má na zem přijít. Ústí do modlitby, v níž Henoch prosí za zachování rodu spravedlivých před záhubou. Druhý sen (85-91) je mnohem delší a obsahuje tzv. „Apokalypsu zvířat“ či „Zvířecí apokalypsu“. Tato apokalypsa převypravuje obrazným způsobem dějiny od stvoření Adama až po dobu pisatele (2. stol. př. n. l.?) a ústí do eschatologických událostí, soudu, obnovy země a zničení hříšníků. Autorem tohoto původně samostatného textu je člen nějaké židovské náboženské sekty z přibližně 2. století př. n. l., patrně z dob Makabejských válek. Své jméno dostala tato apokalypsa proto, že všichni aktéři jsou ztvárněni jako různá zvířata: býci a krávy jsou první lidé až po Jákoba, ovce znázorňují Izraelity, psi Pelištejce, vlci Egypťany apod.