Železná planeta
Železná planeta je typ planety, která se skládá převážně z železného jádra s minimálním nebo žádným pláštěm. Největším tělesem tohoto typu ve Sluneční soustavě je Merkur (ostatní terestrické planety jsou převážně silikátové), avšak větší železné exoplanety se označují jako super-Merkury.
Železo je šestým nejhojnějším prvkem ve vesmíru podle hmotnosti po vodíku, heliu, kyslíku, uhlíku a neonu.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Železné planety mohou být zbytky běžných kovově-silikátových kamenných planet, jejichž pláště byly odstraněny obřími impakty. Některé mohou být tvořeny diamantovými poli. Současné modely formování planet předpovídají vznik železných planet na blízkých oběžných drahách nebo u masivních hvězd, kde protoplanetární disk obsahuje železem bohatý materiál.[1]
Charakteristiky
[editovat | editovat zdroj]Železné planety jsou menší a hustší než jiné typy planet srovnatelné hmotnosti.[2] Tyto planety by neměly deskovou tektoniku nebo silné magnetické pole, protože po vzniku rychle chladnou. Na rozdíl od Země pravděpodobně postrádají stabilní vodní povrch. V případě přítomnosti vody na povrchu se očekává, že vlivem chemických reakcí bude pokryta spíše jezery exotických těkavých látek, jako je železokarbonyl.[3]
V science fiction jsou železné planety často označovány jako "Cannonball" (dělostřelecká koule).[4]
Kandidáti
[editovat | editovat zdroj]Možným kandidátem na železnou exoplanetu je Kepler-974b.[5]
Kandidátem na super-Merkur je GJ 367b.[6]
Hvězda HD 23472 hostí dvě super-Merkury.[7]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ "Characteristics of Terrestrial Planets" by John Chambers, from "The Great Planet Debate: Science as Process", August 14–16, 2008, The Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory Kossiakoff Center, Laurel, MD. Archivováno zde.
- ↑ All Planets Possible - Astrobiology Magazine. www.astrobio.net [online]. 30. září 2007 [cit. 19.dubna 2018]. Dostupné online.
- ↑ "Big Planets: Super-Earths in Science Fiction" by Stephen Baxter, JBIS Vol 67, No 03 (March 2014), p.108
- ↑ Gillett, Stephen L. World-Building. Cincinnati, Ohio: Writer's Digest Books, 1996. ISBN 158297134X. Strana 173. Editor: Ben Bova.
- ↑ RAPPAPORT; SANCHIS-OJEDA; ROGERS. The Roche Limit for Close-orbiting Planets: Minimum Density, Composition Constraints, and Application to the 4.2 hr Planet KOI 1843.03. The Astrophysical Journal Letters. 19. dubna 2018, roč. 773, čís. 1, s. L15. Dostupné online [cit. 19. dubna 2018]. DOI 10.1088/2041-8205/773/1/L15. S2CID 35253735. Bibcode 2013ApJ...773L..15R. arXiv 1307.4080.
- ↑ GOFFO, Elisa. The Astrophysical Journal Letters. 2023, roč. 955, čís. 1, s. L3. DOI 10.3847/2041-8213/ace0c7. arXiv 2307.09181.
- ↑ BARROS, S. C. C. Astronomy & Astrophysics. 2022, roč. 665, čís. A154. DOI 10.1051/0004-6361/202244293. arXiv 2209.13345.