Žebrová přilba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Žebrová přilba (tzv. "žebrovka") je ochranná pokrývka hlavy používaná jako součást zbroje na přelomu starověku a středověku, přibližně mezi 2. a 8. stol. n. l..

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Žebrová přilba, 6 století (Uměleckohistorické muzeum,Vídeň)

Základem přilby jsou tři až šest stejných žeber, která pomocí nýtů drží plátovou výplň. Nejčastější je ale varianta se čtyřmi žebry. Žebra samotná mohla být nanýtovaná na nosné obruči, nebo byla snýtovaná k sobě navzájem. Špici přilby často tvořil disk, ke kterému byla zašpičaťělá žebra přichycena. Často jsou ještě volně přidělané lícnice. Na římských přilbách býval ještě nanýtovaný týlní štítek, na pozdějších přilbách se však již nevyskytuje. Už na římských přilbách se objevují očnicové oblouky, nebo náznaky nánosníku, ale ty se vyskytovaly kontynuálně s konstrukčně jednoduššími přilbami s rovným okrajem.

Materiál[editovat | editovat zdroj]

Materiálem pro výrobu těchto přileb byli bronz, mosaz, železo, zlato nebo i stříbro. Vývaz přilby a vyložení bývaly kožené.

Zdobení[editovat | editovat zdroj]

Přilby byly v různých obdobích různě zdobené: puncováním, rytím, nebo i technikou repousse. Byly používány geometrické i zoomorfní motivy, vzácněji je zdobení figurální.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Svůj původ má v Sasánovské říši. Přilba měla jedno středové žebro přetažené přes žebra boční.

Ve 3. stol. se masově začínají využívat i v římské armádě, která do té doby používala tzv. galské přilby. Římané si je samozřejmě upravili: Aby bylo možné je vyrábět masověji, tak ramena bývají všechna stejná. Začali u nich jako dodatek používat lícnice a týlní štítky. Nejrozšířenější byly pravděpodobně na blýzkém východě a v Egyptě, ale nálezy Římských žebrovek jsou i z Británie.

Ve 4. stol. ji přejímají germánské kmeny, které byly s Římem v kontaktu. Po zániku západořímské říše, se přilba jako ochrana hlavy v Evropě stává luxusní záležitostí. Právě žebrové přilby byly v tomto období velmi oblíbené. Týlní štítek je už pravděpodobně chápán jako plýtvání drahým materiálem, proto se již nevyskytuje, ale lícnice se stále používají. Přilby bývaly bohatě zdobené, často jsou zlacené nebo stříbřené. Na žebrech bývají puncované, nebo ryté bohaté vzory (zdobení lícnic je vždy shodné se žebry). Je dochováno 29 přileb z tohoto období, hlavně z archeologických vykopávek hrobů.

S příchodem franckého typu žebrové přilby zdobení mizí. Byla čistě železná a postrádala lícnice. Přilby se už znovu stávají častějšími s profesionalizací vojsk. S pokrokem ve zpracování železa dochází k vytlačení žebrových přileb, které jsou skládané, přilbami kovanými z jednoho kusu, které byly mnohem pevnější.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kterak sobě žebrovou přilbu vyrobiti