Čujský trakt
| Čujský trakt | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Celková délka | 968 km |
| v provozu: | 968 km |
| Stát |  Rusko |
| Region | |
 | |
| Čujský trakt před Iňou (směrem od mongolských hranic) | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čujský trakt (rusky Чуйский тракт, plným názvem Магистральная федеральная автомобильная дорога М52 «Чуйский тракт») je silnice federálního významu v sibiřské části Ruské federace. Název „Čujský trakt“ je odvozen od řeky Čuji, podél jejíhož toku částečně vede, a od slova „trakt“ (тракт), které v ruštině tradičně označuje dálkovou silnici nebo poštovní cestu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Po trase Čujského traktu vedla tzv. Mungalská cesta, dokumentovaná ve starých čínských kronikách. Po této cestě putovaly karavany obchodníků i vojenské oddíly.
Koncem 18. století začali do oblasti Čujské stepi pronikat ruští kupci, kteří zde roku 1801 založili sídlo Koš-Agač a začali zde obchodovat s Mongoly. V letech 1860 až 1890 bylo zvažováno několik variant silnice, která by nahradila starou obchodní cestu. Stavba Čujského traktu pak byla zahájena roku 1901.
Za dob Sovětského svazu na stavbě pracovali za velmi těžkých podmínek především vězni ze sovětských trestních táborů v rámci programu 1. pětiletky. Kvalita silnice se postupně zlepšovala a Čujský trakt byl uveden do provozu 1. ledna 1935
Trasa[editovat | editovat zdroj]
Čujský trakt vede z města Novosibirsk jihovýchodním směrem přes Novoaltajsk, Bijsk a Tašantu na hranici Ruska s Mongolskem. Protíná tři subjekty Ruské federace – Novosibirskou oblast, Altajský kraj a Republiku Altaj. Podél trasy se nacházejí tato významnější sídla:
- 0 km — Novosibirsk
- 37 km — Berdsk
- 52 km — Iskitim
- 99 km — Čerepanovo
- Altajský kraj
- 151 km — Talmenka
- 217 km — Novoaltajsk (odbočka do Barnaulu — 12 km)
- 290 km — Troickoje
- 364 km — Bijsk
- Republika Altaj
- 453 km — Majma (odbočka do Gorno-Altajsku — 5 km)
- 511 km — Usť-Sjoma
- 530 km — Čerga
- 564 km — Šebalino
- Seminský průsmyk
- 629 km — Tuekta
- 652 km — Ongudaj
- 722 km — Iňa
- 803 km — Čibit
- 911 km — Koš-Agač
- 961 km — Tašanta
Do 420. kilometru je povrch silnice asfaltobetonový s šířkou průjezdné části 7 metrů. Následuje štěrkový podklad zpevněný cementem s šířkou průjezdné části 6 metrů. Čujský trakt prochází nížinou, podhůřím a horami. Od Novosibirsku do Bijsku jde podél pravého břehu Obu a protíná Bijsko-čumyšskou vrchovinu. Po vstupu na území Republiky Altaj jde jeho trasa přes horské hřbety Čeginský, Seminský a další.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Cleinow, Georg: Neu-Sibirien, Reimar Hobbing (1928), Berlin
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čujský trakt na Wikimedia Commons - Čujský trakt (rusky)
- Trasa Čujského traktu (rusky)
