Červené botičky
| Červené botičky | |
|---|---|
| Autor | Anna Zonová |
| Země | Česko |
| Jazyk | čeština |
| Žánr | povídky |
| Vydavatel | Petrov |
| Datum vydání | 2001 |
| Typ média | vázané |
| Počet stran | 128 |
| ISBN | 80-7227-094-X |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Červené botičky (2001) je sbírka povídek prozaičky Anny Zonové odehrávajících se v bývalých Sudetech na Jesenicku. Jde o spisovatelčinu knižní prvotinu, kterou vydala ve svých třiceti devíti letech.[1][2]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Kniha obsahuje celkem sedmnáct povídek, které zachycují život lidí ve slezském Jesenicku. Je to kraj zalidněný vyhnanci a přivandrovalci na okraji společnosti. Většinou se jedná o tragické postavy s pocitem vykořeněnosti, které byly do bývalých Sudet částečně nalákány a částečně násilně dosídleny. Odsun Němců po válce je také významný motiv některých povídek. Povídky jsou ale především zaměřeny na mezilidské vztahy a osobní problémy postav a často jsou v nich zdůrazněny erotické motivy (problematická manželství, milenecký vztah římskokatolického kněze, dívka zneužívaná otcem, promiskuita, alkoholismus, beznaděj).[3][4]
Vyprávění je vedeno v ich-formě plné vnitřních monologů a asociativního uvažování. Ve většině povídek je vypravěčem ženská postava. Kompozičním postupem je in media res, protože povídky většinou začínají uprostřed děje a teprve v retrospektivě se dozvídáme potřebné souvislosti. Typické pro vyprávění jsou jednoduché a krátké věty obsahující i vulgarismy, takže vyprávění působí stroze, přímočaře a expresivně.[3][4] Tento způsob vyprávění se ale setkal i s kritikou.[5]
Seznam povídek
[editovat | editovat zdroj]Edita; Nebudu dojičkou; Muž, který mi přestal vonět; Haló, no tak haló; Zmražené kuře (Hlavně chceme být šťastní); Červené botičky; Morče; Jenom jako; Pop; Omlouvám se; Beránek; Jednu pistáciovou; Poštovní schránka; Podkroví; Pes I.; Pes II.; Sudetská pieta.
Překlady
[editovat | editovat zdroj]Kniha vyšla v nizozemštině pod názvem Rode schoentjes; překlad a doslov Hank Geerts a Tanja Meijer, Voetnoot (edice Moldaviet č. 31), Amsterodam – Antwerpy 2021, ISBN 9789491738777.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ České literární centrum - Anna Zónová/
- ↑ Anna Zonová - Centrum pro kulturní a sociální studie
- ↑ a b Vltava - Anna Zonová: Červené botičky
- ↑ a b MARTÍNEK, Libor. Anna Zónová - Červené botičky. Labyrint 2001, č. 9–10, s. 164–165.
- ↑ FRANCZYK, Karel: Červené botičky? : Spíš gumové holínky!. Tvar. Roč. 12, 2001, č. 17, 18. 10., s. 20.
- ↑ Magda de Bruin Hüblová: Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti v roce 2021
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Červené botičky v Databázi knih
- NOVOTNÝ, Vladimír. Nadčasové povídky z Jesenicka. Týdeník Rozhlas. Roč. 11, 2001, č. 35, 27. 8.–2. 9., s. 4.
