Čeng Pching-žu
| Čeng Pching-žu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1918 Lanxi |
| Úmrtí | únor 1940 (ve věku 21–22 let) Šanghaj |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Povolání | špiónka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čeng Pching-žu (tradiční znaky 鄭蘋如, zjednodušené znaky 郑苹如, pchin-jin Zheng Pingru) (1918 – únor 1940) byla válečnou špionkou Kuomintangu, která byla popravena Japonci za svou účast na pokusu o atentát na Ting Mo-cchuna, čínského politika, kolaborujícího s Japonskem.
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodina a život před špionáží[editovat | editovat zdroj]
Čengina matka, Hanako Kimura (později Čeng Chua-ťün), byla Japonka a Čeng Pching-žu s matčinou rodinou strávila několik let v Japonsku, uměla tudíž mluvit plynulou japonštinou. Měla také blízké vztahy s elitou japonské komunity v Šanghaji. Její otec, Čeng Jüe, byl právník, který se aktivně angažoval v politice jako člen Čínské národní strany. Během okupace Šanghaje byl žalobcem soudu v Ťiang-su.[1]
Přestože rodina Čeng Pching-žu byla napůl japonského původu, silně nesouhlasila s japonskou agresí vůči Číně.[2] To dokazoval i fakt, že ač byla Čeng Chua-ťün Japonka, zůstala během sino-japonské války se svým manželem v Šanghaji, místo toho, aby se vrátila do své rodné země.[3] Po smrti jejího bratra, který zemřel během služby v letectvu, a po japonských útocích na Čínu, se pročínské cítění rodiny ještě upevnilo.[1]
Roku 1937 se Čeng Pching-žu objevila na obálce časopisu Young Companion. Pozornost redaktora upoutala během svých hereckých vystoupení na místní univerzitě. Hrála také na piano a zpívala v Pekingské opeře. Působila jako osobnost, jejíž jméno mělo šanci být v budoucnu v uměleckém sektoru známé. S příchodem války se její herecké schopnosti staly prostředkem pro špionáž. Výhodou byla také její jazyková vybavenost.
Válečná špionka[editovat | editovat zdroj]
Když Japonsko v roce 1937 vpadlo do Číny a obsadilo Šanghaj, Čeng Pching-žu se stala tajnou špionkou Kuomintangu. Jejím úkolem bylo provést atentát na politika Ting Mo-cchuna, z důvodu jeho kolaborace s Japonci. Vysloužil si přezdívku „Řezník Ting“ za popravování protijaponských odbojářů. Čeng měla Tinga svést a nalákat ho do připravené pasti.[2][4] V roce 1939 se stala Tingovou přítelkyní, poté, co si s ním zařídila několik „náhodných“ setkání.[5]
V prosinci 1939 Čeng doprovodila Tinga na večeři u jeho přátel. Poté ho požádala, aby jí zastavil na Nan-ťingské ulici, slavné obchodní ulici Šanghaje, a pomohl jí s výběrem kabátu. Tato situace měla vytvořit příležitost pro provedení atentátu – dva střelci patřící ke Kuomintangu čekali opodál na šanci Tinga zastřelit. Ting ale v obchodě pojal podezření a utekl přes ulici zpět ke svému vozu. To atentátníky zaskočilo a svůj cíl při střelbě minuli.[2][6]
Po neúspěšném atentátu údajně navrhla japonská loutková vláda otci Čeng Pching-žu, že by jeho dcera mohla být propuštěna výměnou za jeho kolaboraci s Japonskem. Vlastenecky založený Čeng Jüe nabídku odmítl, ač svou dceru miloval. Jeho žena jeho rozhodnutí podpořila. Čeng Pching-žu byla tedy nakonec v únoru roku 1940 popravena.[2][3]
Po smrti[editovat | editovat zdroj]
V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]
Čeng Pching-žu se pravděpodobně stala zdrojem inspirace pro autorku Eileen Čchang a její novelu Touha, opatrnost,[7] která byla v roce 2007 také zfilmována.[8] Avšak autorka se u své postavy Wang Ťia-č' místo tragického osudu a smrti patriotické Čeng Pching-žu raději zaměřila na smrt z důvodu lásky. V jejím případě tedy nešlo o patriotismus a odhodlání chránit svou zemi, ale o lásku k muži, na kterého měl být s její pomocí spáchaný atentát. Příběhy Čeng Pching-žu a Wang Ťia-č' mají společný pouze rámec, kdy jde o mladou dívku, jejíž život končí tragickou smrtí, a zrádce. Autorka nedává velký důraz na skutečné historické souvislosti.[7] Tato změna se setkala s nesouhlasem jak ze strany společnosti, tak ze strany rodiny Čeng, která nesouhlasila s odchýlením od skutečného příběhu a s proměnou válečné hrdinky ve zmatenou dívku zamilovanou do nepřítele.[3]
V roce 2009 byla v Šanghaji vystavena její socha, která zachycuje Čeng Pching-žu v momentě její popravy.[9]
Odkaz[editovat | editovat zdroj]
Na Tchaj-wanu byla Čeng vládou označena jako „mučednice“ a Komunistická strana Číny se o ní vyjadřuje jako o „anti-japonské hrdince“.[4] Je pohřbena v Šanghaji na hřbitově pro mučedníky.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c EDWARDS, Louise. Women Warriors and Wartime Spies of China. [s.l.]: Cambridge University Press 285 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-14603-7. (anglicky) Google-Books-ID: _tCxCwAAQBAJ.
- ↑ a b c d MA, Zhendu; 馬振犢. Guo min dang te wu huo dong shi. Di yi ban. vyd. Taibei Shi: [s.n.] 1 online resource (x, pages) s. Dostupné online. ISBN 9789575630256. OCLC 1066075317
- ↑ a b c The Real Story Behind Lust, Caution Revealed -- china.org.cn. www.china.org.cn [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online.
- ↑ a b YANG, Haosheng. Myths of Revolution and Sensual Revisions: New Representation of Martyrs on the Chinese Screen. Modern Chinese Literature and Culture. 2012, roč. 24, čís. 2, s. 179–208. Dostupné online [cit. 2021-05-19]. ISSN 1520-9857.
- ↑ 中時新聞網. 她為抗日色誘漢奸 被槍殺時說了一句話 - 歷史. 中時新聞網 [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. (zh-Hant-TW)
- ↑ 【奇趣史話】《色戒》女主角原型鄭蘋如美女間諜為國犧牲 ｜ 蘋果日報. Apple Daily 蘋果日報 [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-19. (čínsky)
- ↑ a b HSIAO-YEN, Peng; DILLEY, Whitney Crothers. From Eileen Chang to Ang Lee: Lust/Caution. [s.l.]: Routledge 318 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-91102-9. (anglicky) Google-Books-ID: UJziAgAAQBAJ.
- ↑ Lust, Caution (2007) - Ang Lee | Synopsis, Characteristics, Moods, Themes and Related | AllMovie. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Statue aims to restore 'truth' about war heroine. South China Morning Post [online]. Invalid Date [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeng Pching-žu na Wikimedia Commons
