Útěk a vyhnání Němců z Východních území
Útěk a vyhnání Němců z německých Východních území a ze Středovýchodní, Východní a Jihovýchodní Evropy označuje události z let 1945 až 1950.
V posledních letech druhé světové války a krátce po jejím skončení se odehrál hromadný útěk, nucené vysídlení či deportace velké části kdysi původních německojazyčných skupin obyvatelstva. Tyto události se dotkly asi 12 až 14 milionů Němců na Východních územích Německé říše a německy hovořících obyvatel ze středovýchodní, Východní a jihovýchodní Evropy. Tyto události byly přímým důsledkem nacionálně socialistiké krutovlády a válečných zločinů spáchaných ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě a s tím souvisejících územních ztrát Německé říše v nových hranicích, které určila jednání vítězných mocností (USA, Sovětský svaz, Velká Británie) na Postupimská konference v roce 1945.
