Émile de Girardin
| Émile de Girardin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. června 1802 Paříž |
| Úmrtí | 27. dubna 1881 (ve věku 78 let) 16. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montmartre |
| Povolání | politik, novinář, vydavatel, spisovatel a duelant |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie |
| Politická strana | Strana odporu |
| Choť | Delphine de Girardinová (1831–1855)[1] Wilhelmine Brunoldová (od 1856)[2] |
| Rodiče | Alexandre Louis Robert Girardin |
| Příbuzní | René Girardin (děd) |
| Funkce | poslanec za Creuse (1834–1839) poslanec za Tarn-et-Garonne (1842–1846) poslanec za Creuse (1846–1848) poslanec za Bas-Rhin (1850–1851) poslanec za Seine (1877–1881) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Émile de Girardin (22. června 1802, Paříž, Francie – 27. dubna 1881, Paříž) byl francouzský novinář, vydavatel a politik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Paříži jako nemanželský syn generála Alexandra de Girardina a jeho milenky Madame Dupuy (rozené Fagnanové), manželky pařížského advokáta.[3]
Jeho první knihou byl román Émile, pojednávající o jeho narození a raném životě; román vydal v roce 1827 pod jménem Girardin. V roce 1831 se oženil s Delphine Gayovou.[3] Byl nejúspěšnějším a nejokázalejším francouzským novinářem té doby, prezentoval se jako propagátor masového vzdělávání prostřednictvím masové žurnalistiky. Jeho časopisy dosáhly přes sto tisíc předplatitelů a jeho levný deník La Presse díky levnější produkci a mohutnější reklamě podřadil konkurenci o polovinu. Stejně jako většina prominentních novinářů byl Girardin hluboce zapojen do politiky a sloužil v parlamentu. Ke svému hořkému zklamání nikdy nezastával vysoké funkce. Byl brilantním polemikem, mistrem kontroverze, se štiplavými krátkými větami, které okamžitě upoutaly čtenářovu pozornost.
Dílo (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Émile, román
- Le supplice d'une femme (Utrpení jedné ženy): Drama o třech jednáních s předmluvou[4]
Dlouhý seznam jeho sociálních a politických spisů zahrnuje:
- De la presse périodique au XIXe siècle (1837)
- De l'instruction publique (1838)
- Études politiques (1838)
- De la liberté de la presse et du journalisme (1842)
- Le Droit au travail au Luxembourg et à l'Assemblée Nationale (2 svazky, 1848)
- Les Cinquante-deux (1849 atd.), řada článků o aktuálních parlamentních otázkách
- La Politique universelle, décrets de l'avenir (Brusel, 1852)
- Le Condamné du 6 mars (1867), popis jeho vlastních neshod s vládou v roce 1867, kdy dostal pokutu 5000 fr. za článek v La Liberté
- Le Dossier de la guerre (1877), sbírka úředních dokumentů
- Questions de mon temps, 1836 à 1846, články převzaté z denního a týdenního tisku (12 sv., 1858).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile de Girardin na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile de Girardin na anglické Wikipedii.
- ↑ Жирарден, Дельфина. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XII.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b British Museum: Émile de Girardin. www.britishmuseum.org [online]. [cit. 2023-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Le supplice d'une femme : Dramme en trois actes avec une préface par / Émile de Girardin. - Portaro - katalog knihovny. stt.opac.nm.cz [online]. [cit. 2023-03-19]. Dostupné online.
