Édouard Isidore Buguet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Édouard Buguet)
Édouard Isidore Buguet
Narození13. července 1840
Saint-Mard-de-Réno
Úmrtí1901 (ve věku 60–61 let)
10. obvod
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Édouard Isidore Buguet (1840-1901) byl francouzský fotograf. Zabýval se fotografováním duchovních jevů, fotografiemi duchů či spirituální fotografií.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1840 a na počátku 70. let 19. století vzbudil senzaci mezi spiritualisty. Dokonce mu půjčili peníze, aby si mohl založit vlastní fotografické studio. Žil v domě č. 5 na pařížském Boulevard Montmartre. V červnu 1875 policejní operace v Paříži zjistila, že Buguetovy fotografické desky měly na sobě předem připravené obrazy. Po tomto odhalení Buguet připustil, že jeho fotografie byly podvod.[2][3][4] Byl odsouzen a dostal jeden rok vězení.[1][5] Podle kouzelníka Harryho Houdiniho policie v Buguetově studiu objevila postavičky a panenky. Využil je jako své vlastní "duchovní" doplňky. Houdini poznamenal, že i když byl Buguet odsouzený jako podvodník a přiznal se, někteří spiritualisté stále trvají na tom, že jeho duchovní fotografie jsou pravé.[1]

Anglický spiritualista[6] Stainton Moses Bugueta podpořil v článku Human Nature (Lidská příroda) v květnu 1875.[7] Poté, co byl Buguet odsouzen, později ještě ve stejném roce, Moses trval na tom, že Buguet je stále pravým spiritualistou a že byl podplacen, aby učinil falešné přiznání.[8][9]

Případ byl uveden vědci jako příklad spiritualistů, kteří jsou ochotni věřit a odmítají přijmout důkazy o podvodu.[1][10][11]

Zemřel v roce 1901.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Buguet na kariaktuře Pépina Claude Guillaumina, Le Grelot, 11. července 1875
    Buguet na kariaktuře Pépina Claude Guillaumina, Le Grelot, 11. července 1875
  • Napoleon III, fotografie s duchem
    Napoleon III, fotografie s duchem
  • Bugueho Antispirituální fotografie. Přízrak drží v ruce tabulku s nápisem: Raději Mesmer a Cagliostro. Duchové, ze kterých si můžete vybrat. Úspěch je zaručen. Neviditelná manipulace pod nosem klienta. Triky spiritualistů.
    Bugueho Antispirituální fotografie. Přízrak drží v ruce tabulku s nápisem: Raději Mesmer a Cagliostro. Duchové, ze kterých si můžete vybrat. Úspěch je zaručen. Neviditelná manipulace pod nosem klienta. Triky spiritualistů.
  • Duchovní fotograf a podvodník Édouard Isidore Buguet[12] zachycený při falešné telekinezi na kabinetce s názvem Fluidic Effect z roku 1875.
    Duchovní fotograf a podvodník Édouard Isidore Buguet[12] zachycený při falešné telekinezi na kabinetce s názvem Fluidic Effect z roku 1875.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Édouard Isidore Buguet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Harry Houdini. (2011 edition). Originally published in 1924. A Magician Among the Spirits. Cambridge University Press. str. 120-124. ISBN 978-1-108-02748-9
  2. ↑ Martyn Jolly. (2006). Faces of the Living Dead: The Belief in Spirit Photography. Miegunyah Press. str. 22. ISBN 978-0977282739 "V červnu 1875 byl Buguet odsouzen za podvod. Rychle se přiznal, že své fotografické desky tajně exponoval dvakrát, na figuríny nebo jeho asistenty, kteří byli oblečeni v textilní drapérii. Policie přepadla jeho studio a zabavila dvě figuríny, atrapy, rubáše, falešné vousy a téměř 300 obrazů různých hlav nalepených na papírových kartách."
  3. ↑ Eugene V. Gallagher, W. Michael Ashcraft. (2006). Introduction to New and Alternative Religions in America. Greenwood Press. str. 40. ISBN 0-275-98713-2
  4. ↑ Lynn L. Sharp. (2006). Secular Spirituality: Reincarnation and Spiritism in Nineteenth-century France. Lexington Books. str. 81. ISBN 978-0-7391-1339-4
  5. ↑ John Hannavy. (2008). Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography. Taylor & Francis Group, LLC. str. 552. ISBN 978-0-415-97235-2
  6. ↑ Pozn.: V originálu uvedeno jako médium.
  7. ↑ John Mulholland. (1938). Beware Familiar Spirits. C. Scribner's Sons. str. 150. ISBN 978-1111354879 "Stainton Moses srdečně podpořil Bugueta v článku vytištěném v květnu 1875. V červnu 1875 francouzská vláda zatkla Bugueta za podvod. Během soudního procesu se bez výhrad přiznal. Policie zabavila a předložila jako důkazy jeho "ducha" v podobě panenky a sbírku hlav, na kterých byla aplikována."
  8. ↑ Frank Podmore. (1902). Modern Spiritualism: A History and Criticism. Volume 2. London: Methuen & Co. str. 120-123.
  9. ↑ Simeon Edmunds. (1966). Spiritualism: A Critical Survey. Aquarian Press. str. 115. "Stainton Moses dokonce trval na tom, že stíhání bylo podněcováno církví a že Buguet byl nucen nebo podněcován k falešnému přiznání."
  10. ↑ Ronald Pearsall. (1972). The Table-Rappers. Book Club Associates. str. 124. ISBN 978-0750936842
  11. ↑ Milbourne Christopher. (1975). Mediums, Mystics & the Occult. Thomas Y. Crowell. str. 114. ISBN 0-690-00476-1
  12. ↑ New exhibit looks at occult photography - East Valley Tribune: Get Out [online]. East Valley Tribune [cit. 2014-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Édouard_Isidore_Buguet&oldid=22061672“