Šoufek
Šoufek (z německého Schöpfer, na Moravě žufan) je nástroj pro ruční vybírání tekutého obsahu septiku.
Popis a užití
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem připomíná šoufek velkou naběračku nebo malé vědro na dlouhé holi. Původně byly dřevěné, nověji kovové s plechovou tulejí pro uchycení dřevěné násady dlouhé 1 až 2 metry.[1]
Kromě vybírání septiku se šoufky používají při ručních asfaltérských pracích, kdy se s jejich pomocí rozlévá tekutý asfalt (viz film Hej rup! Voskovce a Wericha).
Pivovarnický šoufek jako symbol pivovarnictví
[editovat | editovat zdroj]Sladovnické cechy, které vznikaly od 15. století, užívaly jako symbol dvě zkřížená hřebla na obracení sladu při sušení. Ty byly někdy doplňovány vyobrazením dřevěné lopaty na přehazování sladu a pivovarnického šoufku na protahování kvasnic v kvasné kádi. Šoufek se tak objevoval na cechovních listinách, pečetích praporech apod.[2] Pivovarnický šoufek se následně dostal i do novodobých znaků některých obcí.
-
Pivovar Broumov, sladovnický a pivovarský znak
-
Duszniki-Zdrój, Polsko, znak bývalého pivovaru]]
-
Znak obce Nová Říše
-
Znak obce Mikulovice (okres Znojmo)
Jiné významy
[editovat | editovat zdroj]- Malý šoufek, resp. mírně zkomolená zdrobnělina žufánek, šufánek, se jako nářeční prvek používá pomístně v některých oblastech ČR (východní Čechy, Morava) pro kuchyňskou naběračku.
- Slovo je také používáno přeneseně pro označení klamavých žertů (dělat si z někoho šoufky).[3]
- Příjmení Šoufek. Podle statistik zveřejňovaných Ministerstvem vnitra ČR bylo v květnu 2007 nositeli příjmení Šoufek/Šoufková 64 žen a 59 mužů.
- Šoufek (šouf) bylo zastaralé označení drobné mince šestáku.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VONDRUŠKA, Vlastimil. Slovník starého zemědělského nářadí, nástrojů a strojů (1750-1914). Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum, 1989. Dostupné online. Kapitola Šoufek, s. 308. Dostupné online po registraci.
- ↑ JOHNOVÁ, Dana. Výroba piva, pivní kultura ve vybraných zemích, pivo součást výživy. Praha: Vysoká škola hotelová, 2002. Dostupné online. Kapitola Znak a patroni pivovarů a sladovnictví, s. 46. Dostupné online po registraci.
- ↑ Např. ČAPEK, Karel. Marsyas. Praha: Fr. Borový, 1949. Dostupné online. S. 69.
- ↑ Např. TŮMA, Karel. Z českých mlýnů 5. Praha: J. R. Vilímek, 1942. Dostupné online. S. 101.