Zofia Wichłaczová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zofia Wichlacz)
Zofia Wichłaczová
Zofia Wichłaczová, 2018
Zofia Wichłaczová, 2018
Rodné jménoZofia Wichłacz
Narození5. dubna 1995 (29 let)
Varšava, PolskoPolsko Polsko
Aktivní roky2013–dosud
Umělecké ceny
Filmový festival v Gdyni
Zlatý lev pro nejlepší herečku
2014 – Město 44

Polské filmové ceny
Objev roku
2014 – Město 44

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zofia Wichłaczová (nepřechýleně: Wichłacz, * 5. dubna 1995 Varšava) je polská herečka, která první výraznější roli ztvárnila v roce 2014 postavou Alicje „Biedronky“ Saské ve válečném dramatu Město 44 zachycujícím Varšavské povstání. Za svůj výkon obdržela Zlatého lva pro nejlepší herečku na Gdyňském filmovém festivalu a stala se objevem roku na udílení Orlů, cen Polské filmové akademie.

V seriálové tvorbě si větší role zahrála v dystopickém 1983, kriminálně laděné Bažině, odehrávající se v roce 1984, či dánském detektivním seriálu DNA na pozadí obchodu s dětmi.

Herecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1995 ve Varšavě[1] do rodiny kamerového operátora Zbigniewa Wichłacze a scénografky Anny Seitzové-Wichłaczové.[2] Filmový debut prožila jako sedmnáctiletá v roce 2013 drobnou úlohou ve válečném dramatu Był sobie dzieciak.[3] Objevila se také v televizní adaptaci románu Morálka paní Dulské. Následující sezónu získala hlavní roli v komorním historickém snímku Once My Mother, natočeném v australsko-polsko-ukrajinské koprodukci.

Titulní postava zdravotní sestry Alicje „Biedronky“ Saské ve válečném dramatu Město 44 zasazeném do kulis Varšavského povstání, které v roce 2014 režíroval Jan Komasa,[4] jí vynesla Zlatého lva pro nejlepší herečku na 39. ročníku Filmového festivalu v Gdyni i Orla za objev roku na 18. udílení cen Polské filmové akademie.[5][6] Orlovskou nominaci v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli však neproměnila. Na divadelní scéně debutovala během května 2015 postavou Hanny Zachové v monodramatu Porozmawiajmy po niemiecku ve varšavském divadle Polonia. Předlohou představení Łukasze Kosa se stal autentický deník Zachové.[7] Roku 2016 obdržela cenu Evropské hvězdy zítřka[8] a ztvárnila Haniu Borowskou, studentku malíře Strzemińského, v posledním filmu Andrzeje Wajdy Mžitky.[9] Z Berlinale 2017 si odvezla, jako jeden z deseti zástupců nastupující herecké generace, cenu European Shooting Star pro nejslibnější evropské herce.[10][9]

V roce 2017 účinkovala jako matka Matogi v mysteriózním thrilleru z česko-polského pohraničí Přes kosti mrtvých pod režijním vedením Agnieszky Hollandové a Kasii Adamikové.[11] S Adamikovou v téže sezóně spolupracovala i na thrilleru Amok[12] a během roku 2018 také na dystopickém seriálu 1983 z produkce Netflixu, kde se režie ujala rovněž Hollandová.[3] V roce 2019 ji polský režisér Jan Holoubek obsadil do úlohy těhotné manželky novinářského eléva Teresy Zarzycké v kriminálním seriálu Bažina, který byl zasazen do reálií Polska roku 1984.[13] V dánském kriminálním seriálu DNA z roku 2019 pak představovala 19letou svobodnou matku Julitu, která se na vlastní pěst rozhodla řešit krádež novorozence v prostředí nelegálního obchodu s dětmi.[3]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Rok Název Role Poznámky
2013 Głęboka woda Kasia Rowińská seriál
Moralność Pani Dulskiej Mela televizní film
Był sobie dzieciak
2014 Karski squatterka Zosia televizní film
Lekarze Hanna Karská seriál
Město 44 Alicja „Biedronka” Saská
Once My Mother
2015 Get to my love krátkometrážní film
2016 Męski wieczór dcera Ola
Mžitky Hania Borowská
Siostrzyczka Zosia
2017 Amok Zofia Bala
Učitel 2 Karolina Gontarská seriál
Přes kosti mrtvých matka Matogi
Smíření Anna Nowická
2018 1983 Karolina Lisová seriál, Netflix
Bažina Teresa Zarzycká seriál, Showmax
2019 Svět v plamenech Kasia seriál, BBC
DNA Julita seriál, TV 2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zofia Wichłacz na polské Wikipedii.

  1. ↑ Anita Kruk. Zdałam maturę, mam rok przerwy [online]. perspektywy.pl [cit. 2016-12-19]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ KŁOS, Grzegorz. Moi rodzice są związani z filmem [online]. WP Film, 2014-09-22 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (polsky) 
  3. ↑ a b c "DNA". Maciej Musiał i Zofia Wichłacz w nowym zagranicznym serialu kryminalnym! Będzie lepszy niż "1983"? - Telemagazyn.pl. www.telemagazyn.pl [online]. 2019-09-05 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (polsky) 
  4. ↑ „Miasto 44”: Józef Pawłowski opowiada o swojej roli [online]. film.onet.pl [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ Zofia Wichłacz dostała w Gdyni nagrodę dla najlepszej aktorki [online]. wyborcza.pl [cit. 2014-09-20]. Dostupné online. (polsky) 
  6. ↑ Zofia Wichłacz, aktorka, lat 23: Mnie bywanie kompletnie nie interesuje. Gazeta [online]. 2018-09-09 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (polsky) 
  7. ↑ Porozmawiajmy po niemiecku [online]. teatrpolonia.pl [cit. 2017-04-08]. Dostupné online. (polsky) 
  8. ↑ Katarzyna Koczułap. Zofia Wichłacz z titulem Europejskiej Gwiazdy Jutra [online]. naekranie.pl [cit. 2017-04-08]. Dostupné online. (polsky) 
  9. ↑ a b Zofia Wichłacz z titulem europejskiej gwiazdy Shooting Star 2017. www.tvp.info [online]. 2016-121-15 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (polsky) 
  10. ↑ Marta Sikorska. Zofia Wichłacz European Shooting Star 2017 [online]. Polski Instytut Sztuki Filmowej [cit. 2017-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-19. 
  11. ↑ Zofia Wichłacz: lepiej być suką, niż potem się źle czuć z milczeniem. Onet Kultura [online]. 2017-11-02 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (polsky) 
  12. ↑ „Amok”. Zofia Wichłacz – wschodząca gwiazda polskiego kina. Telemagazyn.pl [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (polsky) 
  13. ↑ TOMCZUK, Jacek. To jest w oczach. Newsweek.pl [online]. 2019-08-26 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zofia_Wichłaczová&oldid=23934679“