Zkouška tvrdosti podle Brinella

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Diagram sil.

Zkouška tvrdosti podle Brinella je měření tvrdosti materiálů podle švédského inženýra Johana Augusta Brinella, která patří mezi statické zkoušky tvrdosti materiálu. Způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN EN ISO 6506-1 . Princip spočívá ve vnikání zkušebního tělesa - indentoru - kulového tvaru do zkoumaného materiálu a následného zjištění průměru vtisku. Tvrdost podle Brinella se označuje akronymem HB (Brinell hardness). Jestliže je pro měření použita kulička z kalené oceli, označujeme metodu ve zkratce HBS. Ta je vhodná pro měkčí materiály. Chceme-li měřit materiály větší tvrdosti, pak použijeme kuličku ze slinutých karbidů. Označení takové zkoušky je potom HBW. Obecně se však Brinellova metoda používá na materiály měkké a středně tvrdé.

U zkoušení tvrdosti dřeva je typickým testem ocelová kulička o průměru 10 milimetrů jako indentor tlačená silou 1000 N u tvrdých dřevin, 500 N u středně tvrdých a 100 N u měkkých.

Tvrdost se měří podle vzorce:

\operatorname{H_B}=\frac{2F}{\pi D \left(D-\sqrt{D^2-d^2}\right)}

kde:

F = Síla působící na indentor (N)
D = průměr kuličky (mm)
d = průměr otlačené plochy (mm)

Další metody mechanického zkoušení materiálů[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]