Zkouška tvrdosti podle Brinella

Zkouška tvrdosti podle Brinella patří mezi statické zkoušky tvrdosti materiálu. Způsob jejího provedení je popsán a ujednocen normou ČSN EN ISO 6506-1 . Princip spočívá ve vnikání zkušebního tělesa - indentoru - kulového tvaru do zkoumaného materiálu a následného zjištění průměru vtisku. Tvrdost podle Brinella se označuje akronymem HB (Brinell hardness). Jestliže je pro měření použita kulička z kalené oceli, označujeme metodu ve zkratce HBS. Ta je vhodná pro měkčí materiály. Chceme-li měřit materiály větší tvrdosti, pak použijeme kuličku ze slinutých karbidů. Označení takové zkoušky je potom HBW. Obecně se však Brinellova metoda používá na materiály měkké a středně tvrdé.

Další metody mechanického zkoušení kovů

• Metoda Vickersova
• Metoda Rockwellova
• Metoda Knoopova
• Metoda Grodzinského
• Zkoušky tlakem
• Zkoušky tahem

Externí odkazy

• Zkouška tvrdosti podle Brinella – conVERTER
• Seminář 'Lokální Mechanické Vlastnosti'