Zákony robotiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Isaac Asimov

Zákony robotiky jsou pravidla chování robotů, definované Isaacem Asimovem v jeho povídkách a později románech. Principy, které tyto zákony představují, jsou považovány za obecné shrnutí základních požadavků na vývoj a používání robotů a časem se staly dogmatem sci-fi literatury.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byly Zákony robotiky uvedeny v březnu 1942 v Asimovově povídce „Hra na honěnou“ („Runaround“).[1] V této povídce rovněž poprvé použil termín „robotika“.[1] Tou dobou již Isaac Asimov napsal několik povídek o robotech (např. „Robbie“, „Rozum“, „Lhář!“), které vyšly v americkém sci-fi časopise Astounding Science Fiction redigovaném Johnem W. Campbellem (vyjma „Robbie“, ta vyšla v září 1940 v časopise Frederika Pohla Super Science Stories pod názvem „Strange Playfellow“). Když Isaac Asimov probíral s Campbellem 23. prosince 1940 nápad o robotovi čtoucím myšlenky (z čehož vznikla povídka „Lhář!“), ukázalo se, že vlastně probírají určitá pravidla, kterými by se měli roboti řídit. Autorova představa byla, že roboti by měli mít zabudované určité bezpečnostní pojistky. Tak vznikly tři zákony robotiky, jimiž se roboti řídí v prostředí stvořeném americkým spisovatelem Isaacem Asimovem.[2]

Původní 3 zákony robotiky[editovat | editovat zdroj]

V původní podobě existovaly následující tři zákony:

1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
2) Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
3) Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Dodatečný nultý zákon robotiky[editovat | editovat zdroj]

Časem přidal Asimov v knize Roboti a impérium ještě tzv. „nultý zákon robotiky“ a ostatní zákony byly upraveny přidáním „kromě případů, kdy je to v rozporu s nultým zákonem“. Na rozdíl od původních tří zákonů Asimov vznik nultého zákona připsal robotu R. Daneelu Olivawovi. Tento zákon vyvolal u fanoušků rozporuplné reakce a obvykle není považován za jeden ze základních zákonů. Zákon totiž robotům dovoluje ochraňovat celé lidstvo na úkor jednotlivců.

Tento nultý zákon zní:[3]

0) Robot nesmí ublížit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.

Další zákony robotiky[editovat | editovat zdroj]

Postupem doby se další autoři pokusili zákony pozměnit či doplnit nové. Za zmínku stojí bulharští sci-fi autoři jako Ljuben Dilov či Nikola Kesarovski, kteří vytvořili další dva zákony robotiky:

4) Robot se musí vždy prokazovat jako robot.
5) Robot musí vědět, že je robot.

Roger MacBride Allen napsal tři knihy zasazené do robotického světa Issaca Asimova. V těchto knihách nazvaných Kaliban, Inferno a Utopia představil roboty používající tzv. gravitonický mozek místo dosavadního pozitronického. V něm byly původní tři robotické zákony zrušeny a místo nich nastoleny takové, které robotům přidávají práva a lépe reflektují fakt, že se stali velmi inteligentními. Místo aby byli roboti podle původních zákonů v roli otroků, podle nových pravidel měli být lidstvu rovnocennými partnery a přáteli.[4]

Tyto modifikované zákony zní:

  1. Robot nesmí ublížit člověku.
  2. Robot musí spolupracovat s člověkem, kromě případů, kdy taková spolupráce je v rozporu s prvním zákonem.
  3. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním zákonem.
  4. Robot může dělat, cokoli chce, kromě případů, kdy je takové jednání v rozporu s prvním, druhým nebo třetím zákonem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ASIMOV, Isaac. Robohistorie I.. Praha : Triton, 2004. ISBN 80-7254-477-2. Kapitola Předmluva, s. 8-9.  
  2. ASIMOV, Isaac. Nahé slunce. Praha : Ivo Železný, 1994. ISBN 80-7116-062-8. Kapitola ISAAC ASIMOV, Pravda o románech o robotech, s. 9-10.  
  3. ASIMOV, Isaac. Roboti a impérium. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-9-2. Kapitola Souboj, s. 350.  
  4. ALLEN, Roger Macbride. Kalibán. Praha : Knižní Klub, 1997. ISBN 80-7176-445-0. S. 320.  

Související článek[editovat | editovat zdroj]