Wikipedistka:Meloun1212/Pískoviště
Srdeční cyklus nebo srdeční revoluce je termín, který popisuje tok krve mezi dvěma tepy srdce. Rychlost srdečního rytmu je u jednotlivce proměnlivá, ale u každého organismu druhově specifická. Rozlišují se čtyři fáze srdečního cyklu:
- Napínací – izovolumická fáze , vede k systolické ozvě.
- Vypuzovací – ejekční fáze, vede k diastolické ozvě.
- Fáze izovolumické relaxace
- Plnící fáze
Během srdečního cyklu se mění tlak krve. U člověka se v klidu se srdeční cyklus opakuje asi 70krát za minutu.
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Na konci diastoly komor se depolarizuje sinusový uzel, síně se stahují a hned potom jsou aktivovány komory. Nitrokomorový tlak stoupá a převýší tlak v síních, takže se uzavírají cípaté chlopně (mitrální a trikuspidální). Končí diastola (enddiastolický objem je 120 ml v klidu v komorách).
Začíná první, tedy napínací fáze systoly komor, během níž se komory kontrahují (všechny chlopně jsou uzavřeny – izovolumická kontrakce – první srdeční ozva), takže nitrokomorový tlak dále velmi rychle stoupá. Když dosáhne tlak v levé komoře hodnoty okolo 80 mm Hg, překročí tlak v aortě a otevřou se poloměsíčité chlopně (aortální a pulmonální chlopeň).
Tím je zahájena vypuzovací fáze, během níž dosáhne tlak v levé komoře a v aortě maxima okolo 120 mm Hg (systolický tlak). V této fázi je rychle vypuzena největší část tepového objemu, síla proudu krve na začátku aorty stoupá na maximum. Poté ustupuje podráždění myokardu a nitrokomorový tlak začíná klesat, až nakonec klesne pod hodnotu tlaku v aortě a v arterii pulmonalis, takže se uzavřou poloměsíčité chlopně (druhá srdeční ozva). V komoře pak zůstává endosystolický objem asi 40 ml.
Nyní začíná diastola komor svou izovolumickou relaxační fází. Mezitím se opět naplnily síně, čemuž napomohl sací účinek komorové systoly způsobený snížením ventilové roviny během vypuzovací fáze. Nitrokomorový tlak prudce klesá a tlak v síních mezitím stoupl, takže se cípaté chlopně opět otevírají.
Plnící fáze začíná. Krev teče z předsíní do komor tak rychle, že se komory naplní z osmdesáti procent již během první čtvrtiny trvání diastoly. Plnění se zpomaluje a nakonec se kontrahují síně. Kontrakce síní přispívá při normální srdeční frekvenci k plnění komor pouze asi z 1 %. Rytmická srdeční činnost vyvolá tlakovou tepovou vlnu, která se šíří arteriálním řečištěm rychlosti tepové vlny, která je znatelně vyšší než rychlost proudu krve (v), která je v aortě maximálně 1 m/s, a je tím vyšší, čím je cévní stěna méně poddajná.
Srdeční cyklus
V klidovém stavu přečerpá srdce každou minutu přibližně 5 litrů krve, ale během cvičení se toto množství může výrazně zvýšit. Aby srdce dosáhlo tohoto vysokého výkonu efektivně, prochází při každém úderu pečlivě kontrolovanou sekvencí událostí - tato sekvence událostí je známá jako srdeční cyklus.[1]
Srdeční cyklus je série tlakových změn, které probíhají v srdci. Tyto tlakové změny mají za následek pohyb krve různými komorami srdce a tělem jako celkem. Tyto tlakové změny vznikají jako vodivé elektrochemické změny v myokardu, které vedou k soustředěné kontrakci srdečního svalu. Chlopně uvnitř srdce usměrňují pohyb krve, což vede k organizovanému pohonu krve do další komory. Tato rytmická sekvence způsobuje změny tlaku a objemu, které jsou často graficky znázorněny v podobě Wiggersova diagramu nebo žilních tlakových drah.[2]
Celý srdeční cyklus zdravého lidského srdce trvá obvykle 0,8 sekundy. Při obvyklé srdeční frekvenci 75 tepů za minutu cyklus vyžaduje 0,3 sekundy v systole komor (kontrakci) - čerpání krve ze dvou komor do všech tělesných systémů - a 0,5 sekundy v diastole, kdy se znovu naplní srdeční síně a komory, celkem tedy 0,8 sekundy na dokončení cyklu.[3]
Srdeční cyklus zahrnuje úplnou relaxaci a kontrakci síní i komor a trvá přibližně 0,8 sekundy. Začíná diastolou všech komor a krev pasivně proudí z žil do síní a přes atrioventrikulární chlopně do komor. Po depolarizaci síní se začnou síně stahovat (systola síní) a přečerpávat krev do komor. Komory se začnou stahovat (komorová systola), čímž se zvýší tlak v komorách. Když tlak v komorách stoupne nad tlak v síních, krev proudí směrem k síním a vydává první srdeční zvuk, S1 nebo lub. Když tlak v komorách stoupne nad dvě hlavní tepny, krev tlačí na otevření dvou semilunárních chlopní a ve fázi komorového výdechu se přesouvá do plicního kmene a aorty. Po repolarizaci komor se komory začnou uvolňovat (komorová diastola) a tlak v komorách klesá. S poklesem tlaku v komorách má krev tendenci proudit z velkých tepen zpět do síní, čímž vzniká dikrotický zářez na EKG a uzavírají se obě semilunární chlopně. Druhý srdeční zvuk, S2 nebo dub, se ozve, když se semilunární chlopně uzavřou. Když tlak klesne pod tlak v síních, krev se přesune ze síní do komor, čímž se otevřou atrioventrikulární chlopně a označí se jeden kompletní srdeční cyklus. Chlopně zabraňují zpětnému toku krve. Selhání správné funkce chlopní způsobuje turbulentní proudění krve v srdci; výsledný srdeční šelest lze často slyšet stetoskopem.[4]
Srdeční cyklus má 3 fáze:[5]
- Síňová a komorová diastola (komory jsou uvolněné a plní se krví).
- systola síní (síně se stahují a zbývající krev je vytlačována do komor).
- systola komor (komory se stahují a vytlačují krev aortou a plicní tepnou).
Srdeční cyklus lze rozdělit do čtyř fází:[1]
- Fáze plnění - komory se plní během diastoly a systoly síní.
- Izovolumická kontrakce - komory se stahují, ale protože jsou srdeční chlopně uzavřeny, objem zůstává konstantní. To způsobí nárůst tlaku, který je připraven pohánět krev do aorty a plicního kmene.
- Systola komor, odtoková fáze - komory se nadále stahují, zatímco se chlopně otevírají a vytlačují krev do aorty a plicního kmene. Tato fáze se také nazývá systola.
- Izovolumická relaxace - komory se uvolní a jsou připraveny znovu se naplnit krví v další plnicí fázi.
Fáze plnění[editovat | editovat zdroj]
Komory se plní krví ve dvou fázích - diastole (uvolnění srdce) a systole (stah síní).
V diastole jsou síně i komory uvolněné. Krev proudí z duté žíly a plicních žil do pravé, respektive levé síně, a teprve poté vtéká přímo do komor. Komory se plní krví stále se snižující rychlostí, dokud se tlak v komorách nevyrovná tlaku v žilách.
Na konci diastoly se předsíně stáhnou, čímž do komor vystříknou malé množství krve navíc. Tím se tlak v komorách zvýší tak, že je nyní vyšší než v síních, což způsobí uzavření atrioventrikulárních chlopní (mitrální/trikuspidální).
Izovolumická kontrakce[editovat | editovat zdroj]
Při zahájení kontrakce jsou obě chlopně uzavřeny, což znamená, že z komor nemůže unikat žádná krev. Proto se na začátku systoly zvýší tlak v komorách, které jsou připraveny vypudit krev do aorty a plicního kmene. Fáze izovolumické kontrakce trvá přibližně 50 ms, zatímco tlak narůstá.
Fáze odtoku[editovat | editovat zdroj]
Jakmile tlak v komorách převýší tlak v aortě/plicním kmeni, otevřou se výtokové chlopně (aortální/plicní) a krev je ze srdce vypuzena do velkých tepen.
Na konci systoly, přibližně po 330 ms, se komory začnou uvolňovat, čímž se sníží tlak v komorách ve srovnání s aortou. Tento pokles tlaku způsobí uzavření chlopní. Kromě toho začne krev proudit zpět výtokovými chlopněmi, což rovněž přispívá k uzavření chlopní.
Izovolumická relaxace[editovat | editovat zdroj]
Na konci odtokové fáze se obě sady chlopní opět uzavřou. Komory začnou relaxovat, čímž se sníží tlak v komorách, takže se otevřou atrioventrikulární chlopně. Komory se poté začnou plnit krví a cyklus začíná znovu.
- ↑ a b The Cardiac Cycle - Pressures in The Heart. TeachMePhysiology [online]. [cit. 2024-05-03]. Dostupné online.
- ↑ POLLOCK, Joshua D.; MAKARYUS, Amgad N. Physiology, Cardiac Cycle. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing Dostupné online. PMID: 29083687.
- ↑ Diastole | Definition, Role & Diagnostic Values [online]. [cit. 2024-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Cardiac Cycle | Anatomy and Physiology II. courses.lumenlearning.com [online]. [cit. 2024-05-01]. Dostupné online.
- ↑ The cardiac cycle - Structure and function of the heart - Higher Human Biology Revision. BBC Bitesize [online]. [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. (anglicky)