Wikipedista:Mirodragan/PískovištěY
| Teorie strun | |
|---|---|
 | |
| Základní objekty | |
| Poruchové teorie | |
| Non-perturbative results | |
| Fenomenologie | |
| Matematika | |
| Související pojmy | |
| Teoretikové | |
| |
| Historie · Slovník | |
Teorie strun je teoretický model elementární fyziky, jejímiž základními prvky jsou jednorozměrné rozšířené objekty, struny, na rozdíl od bezrozměrných bodů nebo částic, které jsou základem standardního modelu fyziky částic. Teorie popisuje, jak se tyto struny šíří prostorem a jak na sebe vzájemně působí. Na vzdálenost řádově větší než je velikost strun, se struny jeví jako obyčejné částice, s jejich hmotností, nábojem a dalšími vlastnostmi určenými vibračním stavem struny. V teorii strun, jeden z mnoha vibračních stavů struny odpovídá gravitonu, kvantově mechanické částici, která je nositelem gravitační síly. Tudíž teorie strun je teorie kvantové gravitace.
Vzhledem k tomu, že teorie strun poskytuje jednotný popis gravitace a fyziky částic, je kandidátem na teorii všeho, matematického modelu, který popisuje všechny základní interakce a formy hmoty.
Úvod[editovat | editovat zdroj]
Ve dvacátém století se objevily dvě teorie, které formulují zákony fyziky. Jedna z těchto teorií je Einsteinova obecná teorie relativity, teorie, která vysvětluje gravitaci a strukturu časoprostoru. Druhou je standardní model časticové fyziky, což je teorie popisující mikrosvět, tedy elementární částice (kvarky, leptony a kalibrační bosony) a síly mezi nimi (elektromagnetickou, silnou a slabou). Standardní model je příkladem kvantové teorie pole, která respektuje jak principy kvantové mechaniky, tak postuláty speciální teorie relativity. Do konce roku 1970 se tyto dvě terorie ukázaly jako dostačující k vysvětlení většiny pozorovaných vlastností vesmíru, od elementárních částic až k vývoji hvězd a vesmíru jako celku. Pokusy o spojení obecné teorie relativity s kvantovou teorií pole do smysluplného celku však vedly k mnoha potížím.
Historie[editovat | editovat zdroj]
- 1968 Gabriele Veneziano ... Eulerova Beta funkce ... dualita
- Nambu, Nielsen a Susskind ... konformní teorie pole ... narušení symetrie ... 26 rozměrů ... tachyon
- Virasoro a Shapiro ... uzavřené struny
- Kaluza, Klein
- 1971 Pierre Ramond ... supersymetrie ... 10 rozměrů
- 1974 Joël Scherk a John Schwarz ... kvantová gravitace
- Edward Witten
- 1984 Michael Green, John Schwarz ... Typ I a další typy ... poruchová teorie
- 1995 neporuchové teorie ... S-dualita, T-dualita, brány
- 1996 Tom Banks, Willy Fischler, Stephen Shenker, Leonard Susskind ... M-teorie ... 11 rozměrů
- 1997 Juan Maldacena ... AdS/CFT korepondence
