Wikipedista:KarelJanda/pískoviště2

Historie čs. rozhlasu v kostce

Český rozhlas slaví kulaté jubileum. Před 100 lety se z plátěného stanu na poli v Praze-Kbelích ozvalo první Haló, haló.

Pokusy o vysílání na území Československa začaly ale již po 1. světové válce. 28. října 1919 u příležitosti prvního výročí vzniku Československé republiky byl z vojenské vysílací stanice, umístěné na pražské Petřínské rozhledně, odvysílán první rozhlasový pořad, složený ze slova a hudby.

Počátek vysílání

Pravidelné rozhlasové vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 ze stanu, zapůjčeného od skautů, v Praze-Kbelích. Vysílalo se hodinu na dlouhé vlně, součástí vysílání bylo krátké ohlášení a koncert. Československo se tak stalo jednou z prvních evropskou zemí, kde vzniklo pravidelné vysílání. Průkopníky rozhlasového vysílání byli novinář Miloš Čtrnáctý, člen Spolku českých žurnalistů, Eduard Svoboda, podnikatel v oblasti radiotelefonie a Ladislav Šourek, ředitel firmy pro výrobu rozhlasových přijímačů Radioslavia.

Tito muži dali vzniknout společnosti Radiojournal, československé zpravodajství radiotelefonické, spol. s r.o., v níž většinu kapitálu držela firma Radioslavia. Společnost Radiojournal získala příslušnou licenci k provozování vysílání od Ministerstva pošt. Miloš Čtrnáctý se stal ředitelem programu, Alois Svoboda technickým ředitelem. Hlavním zdrojem zisku společnosti Radiojournal byly koncese, poplatky z vlastnictví rozhlasových přijímačů. První koncese byla udělena v září 1923. K propagaci rozhlasového vysílání a získávání nových koncesionářů byly pořádány veřejné poslechy na různých místech v Praze. V roce 1923 také začal vycházet měsíčník Radiojournal, který informoval o rozhlasovém vysílání.

Programový rozvoj

V lednu 1924 byl odvysílán první pořad, určený posluchačům v zahraničí, vysílalo se anglicky a v esperantu. V květnu téhož roku se v českém tisku poprvé objevilo slovo "rozhlas", do to doby se užívalo výrazů "radiofonie", případně anglický výraz "broadcasting". V prosinci 1924 bylo ukončeno vysílání ve stanu v Praze-Kbelích, studio se přesunulo do budovy poštovní nákupny na Fochově třídě (dnes Vinohradská) v Praze. Již předtím (v září 1924) otevřel Radiojournal své první mimopražské studio, a to v Brně.

Velký počin byl první sportovní přenos snad v celé Evropě – 2.8.1924 se jím stal popis boxerského utkání v Praze.

V roce 1925 společnost Radiojournal odvysílala první přímý přenos koncertu České filharmonie, první přímý přenos bohoslužby a první přímý přenos projevu prezidenta T. G. Masaryka. Vzhledem k tomu, že Československá republika byla národnostně smíšeným státem, bylo zahájeno vysílání pro německou, maďarskou a rusínskou menšinu. Příjem z koncesionářských poplatků na rozvoj vysílání nestačil. Proto se v roce 1925 stal majoritním vlastníkem společnosti Radiojournal stát prostřednictvím Ministerstva pošt.

V roce 1926 bylo zavedeno několik novinek. Začal se vysílat časový signál, objevily se pravidelné zprávy, které pro společnost Radiojournal vyráběla Československá tisková kancelář. Vznikla také první rozhlasová hra - náladová kompozice Přástky vysílaná v době propagačního týdne rozhlasu v listopadu 1926. Vysílání zahájila stanice v Bratislavě. V roce 1926 byl založen orchestr Radiojournalu, který vytvořil základ dnešního Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Koncem 20. let zahájily provoz další dvě stanice - Ostrava a Košice.

Zlatá léta

Zlatým věkem předválečného rozhlasu byla 30. léta. Počet koncesionářů rostl, v roce 1937 byl zaregistrován miliontý majitel rozhlasového přijímače. Program obohatily prakticky všechny žánry, od naučných pořadů a sportovních reportáží přes vážnou hudbu po kabaret. V programové nabídce byly i krátké pořady v esperantu, angličtině a němčině, určené posluchačům v zahraničí. K rozvoji vysílání přispívaly různé technické novinky. Např. v polovině 30. let byl zaveden blatnerfon, předchůdce dnešního magnetofonu, který zaznamenával zvuk na ocelový pásek. Koncem roku 1933 se rozhlas přestěhoval do budovy na Fochově třídě (dnes Vinohradská), ve které sídlí dosud.

Ve 30. letech začaly některé evropské státy (Velká Británie, Německo, Rusko) vysílat na krátkých vlnách. S blížící se válkou se tak snažily v zahraničí získat posluchače pro své politické názory. Na tuto propagandu zareagovalo i Československo. 31. srpna 1936 zahájila společnost Radiojournal vysílání na krátkých vlnách do zahraničí. Vysílalo se v pěti jazycích 4 hodiny denně. Do konce 30. let objem vysílání několikanásobně vzrostl.

Celkově se dá konstatovat, že rozhlas v ČR vyspěl ve velmi respektovanou instituci plnící osvětové, vzdělávací a informační funkce. Jeho vývoj nijak nezaostával za vývojem světovým ani technicky a organizačně. Na rozdíl od mnoha komerčních stanic západoevropských trvale přispíval ke kulturnímu a vzdělanostnímu vývoji v ČR a byl tak odrazem pokrokovosti první republiky.

Zdroje:

Československý rozhlas na vlnách času, kolektiv autorů, lektor Karel Šimon, Praha 1983

Podrobné dějiny čs. a českého rozhlasu (E-kniha),

Patzaková, A. J.: Prvních deset let čs. rozhlasu. Radiojournal, Praha 1935

v. Kovářík, Vladimír: Vývoj rozhlasové publicistiky I. SPN, Praha 1971,

Čtrnáctý, Miloš: Jak jsme začínali 12. Týdeník Rozhlas, 2001

Klimešová, Hana; Roubal, Ladislav; Bartoň, Alexandr: Stručná historie organizace Československého rozhlasu.

Prameny k dějinám československého rozhlasu. Čs. rozhlas, Praha 1970

Externí odkazy:

https://informace.rozhlas.cz/z-historie-ceskeho-rozhlasu-7965123