Wheatstoneův můstek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wheatstoneův můstek.

Wheatstoneův můstek je obvod používaný pro měření odporu a malých změn odporu. Můstek vynalezl roku 1833 britský vědec a matematik Samuel Hunter Christie (1784-1865), ale zdokonalil jej a popularizoval až roku 1843 britský fyzik a vynálezce Sir Charles Wheatstone (18021875).

Zakreslení[editovat | editovat zdroj]

Můstek se obvykle zakresluje způsobem zobrazeným v obrázku. Skládá se ze dvou větví (větev R_{1}, R_{2} a větev R_{3}, R_{x}) připojených na stejnosměrný napájecí zdroj. Větve se chovají jako děliče napětí. Zjednodušenou úvahou (pro případ odpojeného měřidla VG) snadno dojdeme k závěru, že pokud je napětí mezi body D a B nulové (vyvážený můstek), musí platit:

\frac{R_{1}}{R_{2}} =  \frac{R_{3}}{R_{x}}, z čehož pak pro neznámý odpor R_{x} = \frac{R_{3} R_{2}}{R_{1}}

Wheatstoneův můstek se používá i pro výchylková měření, kdy odpor R_{x} může být realizován například odporovým teploměrem, nebo odporovým tenzometrem. Výstupní napětí můstku (mezi body D a B) je pak nelineární funkcí velikosti odporu R_{x}.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]