Dělič napětí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V elektronice se dělič napětí nebo také napěťový dělič nebo odporový dělič používá pro získání výstupního napětí (Uout) které je úměrné vstupnímu napětí (Uin).

Nezatížený odporový dělič[editovat | editovat zdroj]

Pro dva rezistory, které jsou spojeny za sebou (v sérii) jak je naznačeno na následujícím obrázku:

Schéma děliče napětí.

Pro napětí U1 platí vztah:


U_{1} = U \cdot \frac{R_1}{R_1+R_2}

Pro napětí U2 platí vztah:


U_{2} = U \cdot \frac{R_2}{R_1+R_2}

Např. pokud R1 = R2 pak platí vztah:


U_{1} = U_{2} = \frac{1}{2} \cdot U

Obecně[editovat | editovat zdroj]

Pro nezatížený napěťový dělič, sestavený z libovolného počtu rezistorů n řazených v serii, platí:
Zkoumané napětí Ui na zvoleném rezistoru děliče Ri stanovíme, když napájecí napětí celého řetězce rezistorů děliče U násobíme hodnotou odporu zvoleného rezistoru Ri a dělíme součtem hodnot odporů všech rezistorů zkoumaněho napěťového děliče R1Rn.

Kontrola výsledku[editovat | editovat zdroj]

Poměr výstupního napětí Ui ke vstupnímu U se musí pohybovat uvnitř intervalu od 0 do 1.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]