VsKfz.617 Alkett Minenräumer
| VsKfz.617 Alkett Minenräumer | |
|---|---|
.jpg) Alkett Minenräumer vystavený v ruském muzeu Kubinka | |
| Typ vozidla | odminovací vozidlo |
| Země původu |  Německá říše |
| Historie | |
| Výrobce | Alkett |
| Základní charakteristika | |
| Délka | 6,28 m |
| Šířka | 3,22 m |
| Výška | 2,9 m |
| Hmotnost | 38–55 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 10–60 mm |
| Hlavní zbraň | 2× 7,92mm kulomet MG 34 |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | Maybach HL-120 |
| Síla motoru | 300 k (224 kW) |
| Max. rychlost | 15 km/h |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
VsKfz.617 Alkett Minenräumer je prototyp odminovacího vozidla vyvinutého za druhé světové války německou zbrojovkou Alkett.[1] Vyvinut byl roku 1942. Nebyl sériově vyráběn. Na konci války byl ukořistěn Sovětským svazem a po zkouškách vystaven v Tankovém muzeu Kubinka.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
_Schwere_Minenr%C3%A4umer_pic6.jpg)
Vývoj odminovacího vozidla odolného vůči výbuchům běžných min byl objednán za účelem získání prostředku pro vytváření průchodů minovými poly.[1] Vozidlo navíc mělo být pancéřované, aby odolalo nepřátelské palbě. Vývoj byl zahájen roku 1942.[2] Zbrojovka Alkett vyrobila jeden prototyp vozidla Minenräumer a konkurenční Krupp nabídl dvoudílné vozidlo Räumer S. O zkouškách Minenräumeru se nedochovaly informace.[1] Sériová výroba ale objednána nebyla.[3] Prototyp patřil mezi kořistní techniku, kterou získal Sovětský svaz. Roku 1947 byl převezen k testům na tankový polygon v Kubince. Zkoušky potvrdily odolost patek kol. Kritizováno bylo slabé pancéřování vozidla, nízká rychlost, malá průchodnost i to, že mezi jeho koly zůstávaly široké neodminované pásy (40 % šířky vozidla). Celkově bylo vozidlo označeno za zastaralé.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Prototyp byl vyroben z ocelových plechů o síle 20–40 mm. Nejlépe byla chráněna podlaha trupu, tvořená dvěma pláty o celkové síle 60 mm. Trup se dělil na řidičský, bojový, převodový a motorový prostor.[1] Složení posádky není známo. Přinejmenším se jednalo o řidiče a velitele/střelce, ale nelze vyloučit ani třetího člena.[2] Vozidlo bylo vybaveno třemi kráčejícími koly Pedrail – dvěma hnanými na přídi a jedním na zádi. Řízeno bylo natáčením zadního kola, nebo přibržďováním kol hlavních. Hnací kola měla průměr 1,9 metru a s nášlapnými patkami 2,5 metru. Zvolené řešení umožňovalo relativně jednoduchou výměnu výbuchy poškozených masivních odlévaných patek, aniž by bylo nutné měnit celá kola. Pohonný systém tvořil zážehový vidlicový dvanáctiválec Maybach HL-120 s výkonem 300 k (224 kW), převzatý ze středních tanků Panzerkampfwagen IV. Vozidlo bylo vyzbrojeno dvěma 7,92mm kulomety MG 34 ve věži převzaté z lehkého tanku Panzerkampfwagen I.[1] Hmotnost vozidla je odhadována na 38–55 tun. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 km/h.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f PANCHARTEK, Radek. Tajuplné monstrum, které bylo k ničemu. Odpočívá v tankovém muzeu u Moskvy [online]. iDnes.cz, rev. 2021-06-14 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c Minenräumer Alkett [online]. Panzernet.net [cit. 2022-06-11]. Dostupné online.
- ↑ PEARCE, William. Alkett VsKfz 617 / NK-101 Minenräumer [online]. Old Machine Press [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vs.Kfz 617 na Wikimedia Commons
