Violka vonná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Violka vonná

Violka vonná
Violka vonná
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: violkovité (Violaceae)
Rod: violka (Viola)
Binomické jméno
Viola odorata
L.

Violka vonná (Viola odorata L.), lidově zvaná také fialka, je vytrvalá bylina z čeledi violkovitých (Violaceae)

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Viola lilacina Rossm.
  • Viola odorata var. rotundata Čelak.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o asi 10-15 cm, zvláště za plodu až 20 cm vysokou rostlinu. Oddenek je většinou více než 3 cm dlouhý, výběžky se na rozdíl od violky srstnaté vytváří, jsou kořenující a cca 10-15 cm dlouhé. Listy v přízemní růžici, lodyha není vyvinuta. Čepele jsou o něco širší než delší, okrouhle vejčité, na bázi srdčité, v létě se oproti jaru značně zvětší. Řapík je krátce nazpět chlupatý, vzácně olysalý. Na bázi řapíků jsou palisty, které jsou třásnitě zubaté nebo celokrajné, třásně nejsou brvité (na rozdíl od violky chlumní) a jsou zakončeny rezatou žlázkou (na rozdíl od violky srstnaté). Kvete v březnu až dubnu (někdy se vyskytují reflorescence i později až do podzimu), květy jsou většinou tmavě fialové s fialovou ostruhou. Existují však barevné odchylky, některé mají květy bílé s nafialovělou ostruhou, další zase lilákové. Květy intenzívně voní. Počet chromozómů: 2n=20.

Účinné látky[editovat | editovat zdroj]

Oddenek a v trošku menší koncentraci i celá nať obsahují mnoho saponinů usnadňujících odkašlávání, dále hojivý sliz, flavonové glykosidy, voskové látky, alkaloid violin, vonnou silici a dokonce i sloučeninu kyseliny salicylové, což je účinná látka acylpyrinu – právě díky ní má tato bylinka protirevmatický účinek.

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice je patrně nepůvodní. Byla hojně pěstovaná už od středověku jako okrasná rostlina a na mnoha místech zdomácněla. Roste na různých stanovištích spíše v blízkosti lidských sídel, v různých typech listnatých lesů, v křovinách, v parcích aj. V chladnějších krajích a také v málo osídlených krajích je vzácnější, nad 800 m n. m. ji potkáme už jen ojediněle.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Violka vonná je původní v jižní a jihozápadní Evropě, v severní Africe, v severní části Turecka a na Kavkaze. Dnes je však rozšířena mnohem severněji, až po jižní Skandinávii a po evropskou část Ruska. Přesná hranice mezi původním a sekundárním výskytem není zcela jasná, což je častý jev u dávno pěstovaných a zdomácnělých rostlin. Pěstovaná a zplanělá je i jinde po světě, např. ve velkých městech v Číně, v Severní Americe, na Novém Zélandu a asi i jinde. Mapa viz zde: [1].

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Největší problém při určování je časté křížení s jinými bezlodyžnými druhy. Velmi hojný je kříženec s violkou chlupatou, který se jmenuje Viola × scabra. Vzniká skoro všude, kde se druhy setkají a zpětným křížením s rodiči vznikají hybridní roje. O něco vzácnější je kříženec s violkou chlumní, který se jmenuje Viola × porphyrea Uechtr. in Engler. Podobně je zbarvená violka lesní, ta však na rozdíl od violky vonné vytváří lodyhu, proto je záměna méně pravděpodobná.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu