Ukijo
Ukijo (jap. 浮世) je japonský termín označující prchavý, pomíjivý vezdejší svět, prapůvodně „strastné pozemské bytí“.[1]
V období Edo se však stal pojmem označujícím prchavý svět zábavních čtvrtí jako např. Jošiwara, kam se bohatí měšťané chodili oprostit od nízkosti svého stavu vůči feudální vrstvě a dali zapomenout na každodenní starosti.[2] Obyvateli zábavních čtvrtí byli gejši, kurtizány, herci divadla kabuki, zápasníci sumó a další.
Ukijo v umění[editovat | editovat zdroj]
S ukijo úzce souvisí také ukijo-e a ukijozóši.[3]
Ukijoe, aneb „obrazy prchavého světa“, byly převážně dřevotisky znázorňující život 18. století v zábavních čtvrtích a jejich obyvatele. Mezi nejplodnější autory patří Utamaro Kitagawa, či Tošúsai Širaku, nicméně mezi nejznámějšími jsou Hokusai Kacušika a Hirošige Andó, kteří však již od portrétů pomíjivého světa přešli spíše k obrazům krajiny.[4]
Ukijozóši pak byly "sešity o vezdejším pomíjivém světě"[1] aneb krátké fiktivní příběhy z tohoto světa. Populární byly především v 18. století. Mezi známější autory patřil Ihara Saikaku.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Slovník japonské literatury. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 335 s. ISBN 978-807-2773-732. S. 305.
- ↑ VASILJEVOVÁ, Zdeňka. Dějiny Japonska. Praha: Svoboda, 1986. 603 s. 25-088-86. S. 272.
- ↑ Ukijo – Wiki UPOL. wiki.japonstina.upol.cz [online]. [cit. 2016-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-09.
- ↑ COLLCUTT, Martin; JANSEN, Marius B; KUMAKURA, Isao. Svět Japonska: kulturní atlas. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1997. 240 s. ISBN 80-717-6459-0. S. 155–156.