Třída Zumwalt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Zumwalt
USS Zumwalt (DDG-1000) při první plavbě
USS Zumwalt (DDG-1000) při první plavbě
Obecné informace
UživatelVlajka US Navy US Navy
Typtorpédoborec
Lodě3
Zahájení stavby2008
Uvedení do služby2016
Osudaktivní (2017)
Předchůdcetřída Arleigh Burke
Technické údaje
Výtlak12 000 t (odhadovaný)
Délka183 m
Šířka24,5 m
Ponor8,41 m
Pohon2× plynová turbína
Rychlost30 uzlů
Posádka142
Výzbroj2× 155mm kanón (2×1)
Tomahawk
ASROC
Standard SM-3
RIM-162 ESSM
2× 30mm kanón Mk 46 (2×1)
Letadla2× vrtulník
RadarSPY-3

Třída Zumwalt (DDG-1000) jsou raketové stealth torpédoborce amerického námořnictva. Jsou to víceúčelové lodě projektované s důrazem na schopnost provádění protizemních úderů a pobřežních operací (littorial warfare). Námořnictvo prochází řadou modernizací právě s cílem zlepšit své schopnosti pobřežního boje, přičemž kromě těchto torpédoborců plánovalo získat též nové křižníky (program CG(X) byl zrušen roku 2010) a fregaty (program Littoral Combat Ship).

Třída je výsledkem programu DD 21, jeho cílem bylo získat 32 torpédoborců, které by ve službě nahradily fregaty třídy Oliver Hazard Perry a torpédoborce třídy Spruance.[1] V roce 2001 byla koncepce plánované třídy přepracována a namísto DD 21 byla poté označována jako DD(X).

Torpédoborce třídy Zumwalt jsou největší plavidla své kategorie v historii amerického námořnictva.[2] Jsou to první americké válečné lodě vybavené tzv. integrovaným pohonným systémem.[2]

Stavba

USS Zumwalt (DDG-1000) po spuštění na vodu

Původně plánovaná série 32 torpédoborců této třídy byla z důvodu nedostatku financí omezena na pouhé tři jednotky, přičemž byla přiobjednána stavba několika starších, ale výrazně levnějších torpédoborců třídy Arleigh Burke. V únoru 2008 byl loděnici Bath Iron Works zadán kontrakt na stavbu první jednotky USS Zumwalt a u loděnice Northrop Grumman Shipbuilding byla objednána rovněž stavba druhé jednotky USS Michael Monsoor.[3] Konstrukční práce na první jednotce začaly v únoru 2009, na druhé v březnu 2010. Ceremoniál založení kýlu Zumwaltu proběhl 17. listopadu 2011.[4] Vstup do služby se u těchto dvou lodí očekával v letech 2013–2014,[1] stavba však nabrala zpoždění. V březnu 2015 bylo oznámeno, že kvůli problémům s instalací komplexní technologie budou první dvě jednotky do služby uvedeny v listopadu 2015 a na podzim 2016,[5] avšak program nabral další zpoždění. Prototypová jednotka Zumwalt zahájila zkoušky až v prosinci 2015.[2] Do služby vstoupila v říjnu 2016.

Stavba třetí jednotky USS Lyndon B. Johnson byla zahájena 4. dubna 2012 v loděnicích General Dynamics-Bath Iron Works a vstup do služby se předpokládá v roce 2018.[6]

Jednotky třídy Zumwalt:

Jméno Zahájení stavby Objednána Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
USS Zumwalt (DDG-1000) 2008 2009 17. listopadu 2011 28. října 2013[7] 15. října 2016[8] aktivní
USS Michael Monsoor (DDG-1001) 2008 2010 23. května 2013 podzim 2016 (plán) ve stavbě
USS Lyndon B. Johnson (DDG-1002) 2011 2012 30. ledna 2017 prosinec 2018 (plán) ve stavbě

Konstrukce

Tvary budoucích torpédoborců byly vyzkoušeny na technologickém demonstrátoru Sea Jet
Zkoušky 155mm kanónu pro třídu Zumwalt

Celý trup je tvarován pro dosažení co nejmenšího radarového odrazu. Vypadá proto dosti nekonvenčně a svým tvarem připomíná ponorku. V jeho konstrukci jsou široce uplatněny technologie stealth.

Na palubě bude umístěno 20 vertikálních vypouštěcích sil nového typu MK 57, označených jako Peripheral Vertical Launch System (PVLS). Sila budou rozmístěna po obvodu lodi tak, aby nemohla být vyřazena jediným zásahem. V každém z nich budou 4 střely, celkem tedy 80. V nich budou umístěny střely s plochou dráhou letu Tomahawk, raketová torpéda ASROC, protiletadlové střely Standard SM-3 a RIM-162 ESSM. Pro tuto třídu je vyvíjen zcela nový zbraňový systém označený jako Advanced Gun System, jehož základem budou dva automatické 155mm kanóny s rychlostí střelby 12 ran za minutu a dostřelem 100 námořních mil. Kanón má být užitečný zejména při ostřelování pozemních cílů. Hlavňovou výzbroj budou doplňovat dva 30mm kanóny Bushmaster II Mk 46 pro blízkou obranu (původně lodě měly nést dva 57mm kanóny Mk 110[1]).[9]

Na zádi lodí bude umístěna plošina pro operace až dvou vrtulníků, pro které budou vybaveny hangárem. Pohon zajišťují dvě plynové turbíny Rolls-Royce MT30. Nejvyšší rychlost by měla být 30 uzlů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c DDG 1000 Zumwalt Class - Multimission Destroyer: Advanced Technology Surface Combatants, USA [online]. Naval-technology.com [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c U.S. Navy Next Generation Destroyer Zumwalt (DDG 1000) Headed to Sea for Trials [online]. Navyrecognition.com [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Navy Awards Contracts for Zumwalt Class Destroyers [online]. Navy.mil, 2008-02-14 [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Keel Laid for First DDG 1000 Destroyer [online]. Navsea [cit. 2012-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-29. (anglicky) 
  5. ↑ GROHMANN, Jan. Zumwalt se zpožděním [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2015-03-11 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ US Navy Names Next Zumwalt-Class Destroyer USS Lydon B. Johnson [online]. navaltoday.com, 2012-04-17 [cit. 2012-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GROHMANN, Jan. Torpédoborec Zumwalt byl spuštěn na vodu [online]. Armadninoviny.cz [cit. 2013-11-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ U.S. Navy Commissions its Newest and Most Technologically Advanced Surface Ship, USS Zumwalt [online]. Navyrecognition.com [cit. 2016-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Třída Zumwalt přichází o 57mm kanóny. ATM. Září 2014, čís. 9, s. 67. ISSN 1802-4823. 

Literatura

  • ZAJAC, Ivan. Torpédoborce třídy Zumwalt: Předražení futurističtí válečníci US Navy. ATM. 2. 2016, roč. 48, čís. 2, s. 60 až 64. ISSN 1802-4823. 
  • ZAJAC, Ivan. Torpédoborce třídy Zumwalt: Návrat do budoucnosti ve stylu US Navy. ATM. 3. 2016, roč. 48, čís. 3, s. 58 až 63. ISSN 1802-4823. 
  • ZAJAC, Ivan. Torpédoborce třídy Zumwalt: Luxusní sbírka moderních technologií. ATM. 4. 2016, roč. 48, čís. 4, s. 62 až 67. ISSN 1802-4823. 

Externí odkazy

Americké torpédoborce třídy Zumwalt
Předchůdce: třída Arleigh Burke
Seznam amerických torpédoborců
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Zumwalt&oldid=16424803“