Třída Zumwalt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Zumwalt
USS Zumwalt (DDG-1000) po spuštění na vodu
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 3
Zahájení stavby 2008
Spuštění na vodu
Uvedení do služby plánováno 2013 až 2018
Osud ve stavbě
Předchůdce třída Arleigh Burke
Následovník
Technické údaje
Výtlak 12 000 t (odhadovaný)
Délka 183 m
Šířka 24,5 m
Ponor 8,41 m
Pohon 2× plynová turbína Rolls-Royce MT30
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah
Posádka 142
Výzbroj 2× 155mm kanón (2×1)
Tomahawk
ASROC
Standard SM-3
RIM-162 ESSM
2× 30mm kanón Mk 46 (2×1)
Pancíř
Letadla 2 vrtulníky
Radar SPY-3
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Zumwalt (DDG-1000) je třída tří v současnosti rozestavěných raketových torpédoborců amerického námořnictva. Jsou to víceúčelové lodě projektované s důrazem na schopnost provádění protizemních úderů a pobřežních operací (littorial warfare). Námořnictvo prochází řadou modernizací právě s cílem zlepšit své schopnosti pobřežního boje, přičemž kromě těchto torpédoborců plánuje získat též nové křižníky (program CG(X)) a menší bojová plavidla (program Littorial Combat Ship).

Třída je výsledkem programu DD 21, jeho cílem bylo získat 32 torpédoborců, které by ve službě nahradily fregaty třídy Oliver Hazard Perry a torpédoborce třídy Spruance.[1] V roce 2001 byla koncepce plánované třídy přepracována a namísto DD 21 byla poté označována jako DD(X).

Stavba[editovat | editovat zdroj]

USS Zumwalt (DDG-1000)

Původně plánovaná série 32 torpédoborců této třídy byla z důvodu nedostatku financí omezena na pouhé tři jednotky, přičemž byly přiobjednána stavba několika starších, ale výrazně levnějších torpédoborců třídy Arleigh Burke. V únoru 2008 byl loděnici Bath Iron Works zadán kontrakt na stavbu první jednotky USS Zumwalt a u loděnice Northrop Grumman Shipbuilding byla objednána rovněž stavba druhé jednotky USS Michael Monsoor.[2] Konstrukční práce na první jednotce začaly v únoru 2009, na druhé v březnu 2010. Ceremoniál založení kýlu Zumwaltu proběhl 17. Listopadu 2011.[3] Vstup do služby se u těchto dvou lodí očekává v letech 2013–2014.[1]

Stavba třetí jednotky USS Lyndon B. Johnson byla zahájena 4. dubna 2012 v loděnicích General Dynamics-Bath Iron Works a vstup do služby se předpokládá v roce 2018.[4]

Jednotky třídy Zumwalt:

Jméno Objednána Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
USS Zumwalt (DDG-1000) 2008 17. listopadu 2011 28. října 2013[5] cca 2015 ve stavbě od roku 2009
USS Michael Monsoor (DDG-1001) 2008 ve stavbě od roku 2010
USS Lyndon B. Johnson (DDG-1002) 2011 ve stavbě od roku 2012

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Tvary budoucích torpédoborců byly vyzkoušeny na technologickém demonstrátoru Sea Jet
Zkoušky 155mm kanónu pro třídu Zumwalt

Celý trup je tvarován pro dosažení co nejmenšího radarového odrazu. Vypadá proto dosti nekonvenčně a svým tvarem připomíná ponorku. V jeho konstrukci jsou široce uplatněny technologie stealth.

Na palubě bude umístěno 20 vertikálních vypouštěcích sil nového typu MK 57, označených jako Peripheral Vertical Launch System (PVLS). Sila budou rozmístěna po obvodu lodi tak, aby nemohla být vyřazena jediným zásahem. V každém z nich bude pět střel, celkem tedy 80. V nich budou umístěny střely s plochou dráhou letu Tomahawk, raketová torpéda ASROC, protiletadlové střely Standard SM-3 a RIM-162 ESSM. Pro tuto třídu je vyvíjen zcela nový zbraňový systém označený jako Advanced Gun System, jehož základem budou dva automatické 155mm kanóny s rychlostí střelby 12 ran za minutu a dostřelem 100 námořních mil. Kanón má být užitečný zejména při ostřelování pozemních cílů. Hlavňovou výzbroj budou doplňovat dva 30mm kanóny Bushmaster II Mk 46 pro blízkou obranu (původně lodě měly nést dva 57mm kanóny Mk 110.[1]).[6]

Na zádi lodí bude umístěna plošina pro operace až dvou vrtulníků, pro které budou vybaveny hangárem. Pohon zajišťují dvě plynové turbíny Rolls-Royce Marine Trent. Nejvyšší rychlost by měla být 30 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c DDG 1000 Zumwalt Class - Multimission Destroyer: Advanced Technology Surface Combatants, USA [online]. Naval-technology.com, [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Navy Awards Contracts for Zumwalt Class Destroyers [online]. Navy.mil, 2008-02-14, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Keel Laid for First DDG 1000 Destroyer [online]. Navsea, [cit. 2012-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. US Navy Names Next Zumwalt-Class Destroyer USS Lydon B. Johnson [online]. navaltoday.com, 2012-04-17, [cit. 2012-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GROHMANN, Jan. Torpédoborec Zumwalt byl spuštěn na vodu [online]. Armadninoviny.cz, [cit. 2013-11-02]. Dostupné online.  
  6. Třída Zumwalt přichází o 57mm kanóny. ATM. září 2014, čís. 9, s. 67. ISSN 1802-4823.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]