Třída Baleares

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Baleares
Baleares (F-71)
Obecné informace
Uživatelé Španělské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 5
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce
Následovník třída Descubierta
Technické údaje
Výtlak 3015 t (standardní)
4177 t (plný)
Délka 133,6 m
Šířka 14,3 m
Ponor 4,6 m
Pohon 1 turbína, 2 kotle
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 28 uzlů
Dosah
Posádka 255
Výzbroj 1× 127mm kanón
Standard SM-1MR (16 střel)
ASROC (1×8)
2× 533mm torpédomet
4× 324mm torpédomet (2×2)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Baleares je třída víceúčelových fregat španělského námořnictva, postavených na základě licence americké třídy Knox. Postaveno bylo celkem pět jednotek. Všechny jsou již vyřazeny a nahrazeny moderní třídou Álvaro de Bazán.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Fregaty stavěla v letech 1969–1976 španělská loděnice Bazán ve Ferrolu (nyní Navantia). Jednalo se o pět jednotek pojmenovaných – Andalucía, Asturias, Baleares, Cataluña a Extremadura.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Třída Baleares se od třídy Knox lišila zejména absencí systému Sea Sparrow a vrtulníku s hangárem, nahrazených jednoduchým vypouštěcím zařízením Mk 22 pro protiletadlové řízené střely Standard SM-1MR. Těch bylo neseno 16 kusů. Další výzbroj tvořil jeden 127mm kanón v dělové věži na přídi, osminásobné vypouštěcí zařízení pro raketová torpéda ASROC, dva 533mm torpédomety a čtyři 324mm torpédomety.

Při modernizacích na přelomu 80. a 90. let byla výzbroj fregat rozšířena o dva dvojnásobné kontejnery protilodních střel Harpoon, dva obranné systémy Meroka a dva 12,7mm kulomety. Naopak 533mm torpédomety byly během služby demontovány. Modernizovány byly též sonar a další elektronika.

Pohonný systém tvoří jedna turbína a dva kotle. Nejvyšší rychlost dosahuje 28 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu