Sverre Sigurdsson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sverre I. Sigurdsson
norský král
Sverre 01.png
Mince Sverre I.
Doba vlády 11771202
Korunovace 29. červen 1194, Bergen
Narození 1145/1151
Úmrtí 9. březen 1202
Pochován Katedrála v Bergenu
Předchůdce Magnus V. Norský
Nástupce Haakon III. Norský
Manželky Markéta Švédská
Potomci Kristina Norská
Haakon III. Norský
Sigurd Lavard
Otec Unås, později tvrdil, že Sigurd II.
Matka Gunnhilda

Sverre I. Sigurdsson (staroseversky: Sverrir Sigurðarson; 1145/1151 – 9. březen 1202) byl norský král v letech 11771202.

Nejdůležitějších zdrojem informací o Sverreho životě je jeho biografie, Sverris saga, zčásti napsaná ještě za jeho života. Tuto ságu nelze považovat za nezaujatou, protože předmluva uvádí, že část z ní byla napsaná díky přímému Sverreho sponzorování. Korespondence mezi papežem a norskými biskupy může sloužit jako alternativní zdroj informací o církevních záležitostech v dané době, ale Sverreho sága a tyto dopisy si v základních faktech neodporují.

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle Sverreho ságy se narodil v roce 1151 Gunnhildě a jejímu manželovi Unåsovi, výrobci hřebenů z Faerských ostrovů. Když bylo Sverremu pět let, rodina se vrátila do otcovy domoviny, kde Sverre vyrůstal v domácnosti svého strýce, biskupa Roeho. Zde také Sverre studoval na kněže, to ale nebyl život, který mu byl předurčen.

V roce 1175 mu prý matka sdělila, že jeho skutečným otcem byl norský král Sigurd II. a Sverre se vydal zpět do Norska. Tvrzení o Sverreho původu je dodnes problematické. Některé indicie naznačují, že v době, kdy se stal králem mu již bylo třicet let - věk jeho synů a synovců a to, že knězem se nemohl stát nikdo mladší třiceti let (to však bylo ve Skandinávii běžně ignorováno). Sverre však odmítal zkoušku žhavým železem, což jiní uchazeči o trůn v podobné situaci dělali. Norsko však již zažilo jiné uchazeče o trůn, jejichž původ byl podobně sporný - například Haralda Gilleho.

Sverre každopádně v Norsku získal moc jako vůdce rebelské skupiny birkebeinerů (březonohých) v boji proti králi Magnusovi V. V červnu 1177 Sverre své muže nejprve přivedl do Trøndelagu, kde byl prohlášen králem. Několik let bojů skončilo Magnusovou porážkou a smrtí v bitvě u Fimreite 15. června 1184. Jak Magnusova flotila přicházela o loď za lodí, zbývající lodě začaly být přetížené. Magnus zřejmě zemřel na jedné z posledních lodí, když šla ke dnu.[1]

Sverre obnovil dědičnost královské hodnosti a prosadil reformy práva a správního systému a sám se jmenoval nejvyšším církevním hodnostářem. Konflikty s církví vedly ke v roce 1194 ke Sverreho exkomunikaci. To vzápětí vyvolalo nelibost biskupů, kteří se sdružili pod vedením biskupa z Osla do takzvané baglerské strany (bargell = biskupská hůl) a vystoupili proti březonohým, kteří se mezitím proměnili doslova v lidové hnutí. Spory a rozepře se stupňovaly, až vypukla občanská válka, která pokračovala i po smrti Sverra (1202) a vyústila ve vytvoření dvou norských království - království baglerského a království březonohých.

Na smrtelné posteli Sverre prohlásil, že nemá jiné přeživší syny než Haakona. Také Haakonovi napsal dopis, ve kterém mu radí, aby urovnal dlouhodobé spory s církví. Když se zprávy o Sverreho smrti dostali k Haakonovi a frakci birkebeiner v Nidarosu, Haakon byl vybrán jako vůdce frakce. Toho samého roku byl prohlášen králem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Magnus V Erlingsson (Family Links)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sverre of Norway na anglické Wikipedii.


Předchůdce:
Magnus V. Norský
Znak z doby nástupu Norský král
1177 - 1202
s Magusem V. (1177-1184)
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Haakon III. Norský