Svařování třením

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Svářování třením (Friction welding, FRW) je metoda svařování, která využívá tření k vytvoření tepla na ploše svařovaných částí, dostatečného pro roztavení materiálu. Svařované materiály musí patřit mezi termoplasty.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Podle pohybu:

  • otáčení (spinning) vhodný pro tyče s kruhovým průřezem
  • lineární svařování (pohyb drobného posouvání „sem a tam“)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Svařování třením se poprvé začalo testovat v Sovětském svazu v roce 1956. Později další strojírenské a technologické firmy vytvořily vlastní způsoby svařování třením (Caterpillar, Rockwell International a American Manufacturing Foundry).

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Oproti konvenčním typům sváření (např. elektrické):

  • menší energetická náročnost
  • vyšší rychlost zahřátí
  • menší energetické/tepelné ztráty
  • menší ovlivněná plocha
  • méně zplodin

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

  • vyžaduje speciální stroje pro manipulaci se svařovanými částmi – je vhodnější pro sériovou výrobu
  • nelze použít pro méně přístupné spoje

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svařování_třením&oldid=23156114“