Stellinga
Stellinga bylo povstání Sasů, k němuž došlo v letech 841 až 845. Dostalo název podle saského výrazu pro přítele.[1] Svobodní zemědělci a propuštěnci, tvořící střední vrstvu tehdejší společnosti, se v něm postavili proti saské šlechtě a duchovenstvu, jejichž moc se opírala o podporu Franské říše. Ve Fuldských letopisech se popisují násilnosti vzbouřenců vůči právoplatným pánům.
Nepokoje vypukly v době po smrti Ludvíka Pobožného, kdy jeho synové válčili o podíl na nástupnictví. Lothar I. Franský Stellingu podpořil a slíbil obnovení starých saských zvyklostí.[2] Byl však poražen, Ludvík II. Němec povstání potlačil a nechal popravit 140 jeho aktérů.
Povstání Stellingy je jedinou zaznamenanou lidovou vzpourou v Evropě mezi šestým a desátým stoletím.[3] Zabývali se jím východoněmečtí marxističtí historikové, kteří zdůrazňovali jeho sociální a protikřesťanské zaměření a opomíjeli kontext bojů o nástupnictví ve Franské říši.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ELHASSAN, Khalid. When the Lower Class Fights Back: 12 of History's Greatest Peasant Revolts [online]. 2017-11-24 [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WINDER, Simon. Lotharingia: A Personal History of Europe's Lost Country. [s.l.]: Farrar, Straus and Giroux 339 s. Dostupné online. ISBN 978-0-374-71461-1. (anglicky) Google-Books-ID: lHBzDwAAQBAJ.
- ↑ GOLDBERG, Eric J. Popular Revolt, Dynastic Politics, and Aristocratic Factionalism in the Early Middle Ages: The Saxon Stellinga Reconsidered. Speculum. 1995-07-01, roč. 70, čís. 3, s. 467–501. Dostupné online [cit. 2022-09-14]. ISSN 0038-7134. DOI 10.2307/2865267.
- ↑ ALVAREZ, Sandra. CONFERENCES: The Stellinga, the Saxon Elite, and Carolingian Politics [online]. 2014-11-26 [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
