Středooceánský hřbet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled na středooceánský hřbet rychlého typu s černým kuřákem

Středooceánský hřbet je místo v oceánské kůře, kde dochází k výlevu magmatu a roztahování litosférické desky v podobě divergentního rozhraní, které je lemováno transformními zlomy, jež rozdělují zlom do dílčích segmentů. Celková délka všech středooceánských hřbetů dosahuje na Zemi okolo 65 000 km.

Středooceánský zlom vytváří na mořském dně typickou vnitřní charakteristiku členění dna, kde se vždy vyzdvihuje nad okolní abyssální (hlubokomořské) plošiny do výšek okolo 3 km. V krajním případě se může stát, že hřbet vystupuje i nad hladinu oceánu jako například na Islandu. Šířka zlomu dosahuje řádově stovky km. Transformní zlomy jsou místy vzniku podmořských zemětřesení, během kterých může dojít k sesuvům a vzniku vln tsunami. V oblastech okolo středooceánských příkopů se nachází nejmladší část oceánské kůry, jelikož je to místo, kde neustále dochází k jejímu vzniku a obnově.

Středooceánské hřbety se rozlišují na dvě skupiny:

  • rychlé - u nichž rychlost rozpínání dosahuje až 10 cm/rok s typicky vybouleným tvarem, jedná se například o rychlý východopacifický hřbet
  • pomalé - u nich rychlost rozpínání se řádově pohybuje v několika cm/rok. Mají vyvinuté centrální údolí, které připomíná tvar písmene V s více otevřenými rameny. Příkladem je středoatlantický hřbet, který se pohybuje 2 cm/rok.