Spolupráce rodiny a školy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Spolupráce rodiny a školy nemá přesnou definici, ale kdybychom hledali hlavní aktéry ve vzdělávání mladého člověka, tak je to právě rodina a škola. Spolupráce těchto dvou institucí je proto opravdu klíčová. Snaha o spolupráci rodiny a školy vystupuje stále více do popředí, ale je to opravdu komplikovaný proces. Funkce školy a rodiny se v mnoha ohledech prolínají. Je tedy jasné, že mezi těmito dvěma jednotkami musí fungovat nějaká spolupráce.

Aktéři spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Ve vztahu rodiny a školy je škola institucí, která musí mít opravdový zájem na tom, aby v trojúhelníku žák – učitel – rodič byli všichni spokojení a naplňovalo se základní poslání školy.[1]

Aktéry jsou tedy:

Škola a její funkce[editovat | editovat zdroj]

Rodina nedokáže plnit všechny funkce, které se výchovy a vzdělávání dítěte týkají, proto některé úkoly zastává právě škola. Tradiční funkcí školy je poskytnout vzdělání žákům určitých věkových skupin v organizovaných formách pomocí vzdělávacích programů. V dnešní době škola přebírá více funkci pro socializaci žáků – připravuje na život osobní, občanský a pracovní. [2]

Rodina a její funkce[editovat | editovat zdroj]

Poslání, které z mnoha důvodů nemůže plnit škola, obstarává rodina. Rodina je nejstarší společenská instituce. Plní socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční a další funkce. Rodina pomáhá formovat hodnoty a postoje, vytváří vhodné emocionální klima a buduje interpersonální vztahy.[2]

Žák[editovat | editovat zdroj]

Důležitým aktérem ve spolupráci mezi školou a rodinou je tedy také samotný žák, který může značně ovlivňovat a podílet se na spolupráci rodiny a školy. Smetáčková (2011)[3] se ve svém příspěvku zajímala o to, jak děti komunikují se svými rodiči o škole. Z výsledků tohoto výzkumného šetření vyplývá, že děti svůj špatný prospěch nesdělují nejen z důvodu, že by se bály reakce rodičů, ale také proto, že jim některé informace přijdou jako nepodstatné. Dalším důvodem je nezájem rodičů, jiní své výsledky nesdělují proto, že tyto informace považují za soukromé a ostatní je nesdělují, jen proto, že nechtějí. Z tohoto výzkumného šeření vyplývá, že žák rodičům téměř nesděluje svůj školní prospěch a rodiče tak nezískávají dostatečné informace, které by jim žák mohl poskytnout – tím je narušena i vzájemná spolupráce rodiny a školy.

Spolupráce rodiny a školy[editovat | editovat zdroj]

Kdybychom hledali hlavní aktéry ve vzdělávání mladého člověka, tak je to rodina a škola. Spolupráce těchto dvou institucí je proto opravdu klíčová. Hlavní cíl školy a rodiny je vychovávat a vzdělávat své potomky co nejlépe to jde, protože pokud jedinec nezíská kvalitní vzdělání, může to mít vliv na jeho celý budoucí život i začlenění do společnosti.

Existuje mnoho způsobů, které směřují k zapojení rodin do života školy. Jejich použití závisí na potřebách každé rodiny, především ale na osobnosti učitele, který by měl být hlavním podněcovatelem při vytváření a udržování partnerských vztahů s rodinami dětí.

Rodina spolu se školou plní důležité výchovné funkce, které lze chápat jako komplementární. Mezi ně patří rodinná výchova, sociální pedagogika a vztah rodiče a školy. [2]

Existují následující formy spolupráce:[4]

  • Osobní kontakt pedagoga s rodiči dětí – první návštěva ve škole (dny otevřených dveří), orientační setkání, návštěva pedagoga v rodině, čas příchodu a odchodu dítěte ze školy, telefonické rozhovory, konzultace mezi učiteli, rodiči a žáky, společná setkání (schůze a akce) a vzdělávací akce pro rodiče.
  • Všechny písemné formy komunikace a spolupráce pedagoga s rodiči dětí – různé letáčky, brožury, příručky a webové stránky školy. Dále sem řadíme zpravodaj, to znamená třídní nebo školní časopis. Třetí možností jsou neformální zprávy o dítěti i dění ve škole. Velkou úlohu má i informační nástěnka pro rodiče, schránka pro návrhy a v neposlední řadě e-mailové služby a sms zprávy.
  • Účast rodičů ve třídě nebo škole – Rodič se může zúčastňovat dění ve škole jako pozorovatel / návštěvník, jako rodič odborník, rodič asistent nebo se může stát členem rodičovské rady.

Postoje rodičů a učitelů při spolupráci[editovat | editovat zdroj]

Postoj školy ke spolupráci s rodiči závisí většinou na dvou podmínkách. První podmínkou je, že rodiče musí učitelé chápat jako nejdůležitější osoby v životě dětí a musí být ochotni podrobovat svou práci kritice a požadavkům rodičů a následně reagovat na jejich přání a popřípadě jim vycházet vstříc. Druhá podmínka je schopnost učitelů jasně formulovat a obhajovat před rodiči svou práci.[5] Spolupráce rodičů je velmi důležitá v řešení kázeňských přestupků a v případě žákova problému v učení.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAJERČÍKOVÁ, J. Rodina a jej dôvera k škole. S. 9–27. Pedagogika [online]. 2011. Roč. 2, čís. 1, s. 9–27. Dostupné online. 
  2. a b c PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, Jan, Eliška, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. 
  3. SMETÁČKOVÁ, I. Škola jako téma rozhovorů mezi dětmi a rodiči. S. 9–26. Studia paedagogica [online]. 2011. Roč. 16, čís. 2, s. 9–26. 
  4. KREJČOVÁ, V. Aktuální témata výchovy a vzdělávání ve škole: texty pro studijní disciplínu Teorie výchovy. Hradec Králové: Gaudaemus, 2005. 
  5. RABUŠICOVÁ M. A KOL. Škola a (versus) rodina. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 
  6. ŠEĎOVÁ, K. Tiché partnerství: vztahy mezi rodiči a učitelkami na prvním stupni základní školy. S. 27–50. Studia paedagogica [online]. 2009. Roč. 14, čís. 1, s. 27–50. Dostupné online.