Spojené státy americké vs. Paramount Pictures

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Spojené státy americké vs. Paramount Pictures, Inc., 334 U.S. 131 je přelomový antimonopolní případ Nejvyššího soudu Spojených států z roku 1948, který rozhodl o osudu vertikálně integrovaných filmových studií a jejich oligopolní struktury. Tato kauza, známá také jako Hollywoodský antimonopolní případ nebo případ Paramount, změnila způsob výroby, distribuce i uvádění hollywoodských filmů. Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu, podle něhož byl stávající systém distribuce v rozporu s antimonopolním zákonem Spojených států, který zakazuje určité dohody o výhradním prodeji.[1] Toto rozhodnutí vedlo k přijetí tzv. Paramountského výnosu, který filmovým produkčním společnostem zakazoval vlastnit řetězce kin. Tento případ je významný jak z hlediska amerického protikartelového práva, tak z pohledu filmové historie. Nejenže zůstává přelomovým rozhodnutím v právních otázkách týkajících se vertikální integrace, ale je také zodpovědný za pád hollywoodského studiového systému.

V rámci přezkoumávání svých platných výnosů vydalo americké ministerstvo spravedlnosti v srpnu 2020 oznámení o zrušení platnosti Paramountského výnosu. Jako důvod uvedlo přesvědčení, že antimonopolní omezení již není nutné, protože původní vertikálně integrovaný obchodní model nebude v současných podmínkách již nikdy možné obnovit.

Detaily případu[editovat | editovat zdroj]

Právní problémy se poprvé objevily už v éře němého filmu, kdy Federální obchodní komise začala vyšetřovat filmové společnosti kvůli možnému porušení Shermanova antimonopolního zákona z roku 1890.

Velká filmová studia byla vertikálně integrovaná, a de facto tak vytvářela oligopol. Nejenže vyráběla filmy a na základě dlouhodobých smluv zaměstnávala herce i členy štábu včetně producentů, ale také vlastnila filmové ateliéry i laboratoře, zhotovovala filmové kopie a distribuovala je prostřednictvím kin, která sama vlastnila. Tyto společnosti přitom ovládaly nebo přímo vlastnily přibližně 80 % městských premiérových kin, která jim zajišťovala naprostou většinu příjmů právě z promítání jejich vlastních snímků.[2] Určité řetězce kin tak uváděly pouze filmy z produkce studia, které je vlastnilo.

Kvůli těmto domnělým a později potvrzeným nezákonným obchodním praktikám podalo ministerstvo spravedlnosti v roce 1938 na všechna velká filmová studia žalobu.[3] Jakožto největší studio byla hlavním žalovaným společnost Paramount Pictures, ale žaloba se vztahovala na všechna studia z tzv. Velké pětky (Paramount Pictures, Metro-Goldwyn-Mayer, Warner Bros., 20th Century Fox a RKO Pictures) i Malé trojky (Universal Pictures, Columbia Pictures a United Artists). Dalšími žalovanými byly četné dceřiné společnosti a vedoucí pracovníci jednotlivých společností.[4]

Rozhodnutí[editovat | editovat zdroj]

Případ se v roce 1948 dostal až k Nejvyššímu soudu. Ten rozhodl v neprospěch filmových studií, která tak byla nucena zbavit se svých řetězců kin.[1] Při posuzování vzal soud v potaz následující obchodní praktiky:

  • Programy byly sestavovány tak, aby se konkrétní film po určitou dobu promítal pouze v premiérových kinech, kterým tak nemohla konkurovat jiná kina.
  • Některá kina byla spoluvlastněna dvěma formálně konkurenčními studii.
  • Zvýhodňování velkých kinořetězců na úkor menších nezávislých kin.
  • Systém vázaného prodeje (tzv. block booking), na základě něhož musela nezávislá kina kupovat celé balíčky sestávající z vysokorozpočtových velkofilmů doplněných slabšími snímky, a to někdy aniž by je předem zhlédla nebo dokonce ještě předtím, než byly vůbec natočeny.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Soudní příkaz, který nařídil oddělení filmových produkčních společností od sítí kin, se běžně označuje jako Paramountský výnos.

Důsledky tohoto rozhodnutí byly následující:

  • Nárůst počtu nezávislých kin v průběhu 50., 60. a 70. let.[5]
  • Nárůst počtu nezávislých producentů a studií, kteří nyní mohli vyrábět filmy bez zásahů ze strany velkých společností.
  • Počátek konce hollywoodského studiového systému a jeho zlaté éry, který filmařům i hercům přinesl větší tvůrčí svobodu.
  • Oslabení Haysova kodexu vlivem vzestupu nezávislých a artových kin, která začala promítat zahraniční a nezávislé filmy natočené mimo dosah jeho působnosti.

Toto rozhodnutí spolu s nástupem televize a poklesem návštěvnosti kin způsobilo vážný propad filmového průmyslu. Po jeho vydání tak měla velká studia pocit, že ztráta výhradních dohod s kiny výrazně omezí prostor pro opětovné uvádění snímků z jejich rozsáhlých filmových archivů. Většina z nich proto následně své klasické tituly prodala nebo pronajala jiným společnostem.

Případ Paramount se stal základem antimonopolního práva a jako takový je citován ve většině soudních sporů, v nichž hrají významnou roli otázky vertikální integrace.

Zrušení platnosti Paramountského výnosu[editovat | editovat zdroj]

Antimonopolní odbor ministerstva spravedlnosti Spojených států zahájil přezkum antimonopolních výnosů, které nemají stanovené datum vypršení platnosti. V roce 2019 podalo ministerstvo návrh na zrušení Paramountského výnosu, které by zahrnovalo dvouletou přechodnou lhůtu, aby se řetězce kin mohly přizpůsobit.[6] Jako důvod uvedlo malou pravděpodobnost, že by zbývající obžalovaní byli schopni svůj monopol obnovit.[7] Proti tomuto návrhu se postavili majitelé nezávislých kin a nezávislí filmoví tvůrci.[5]

V srpnu 2020 soud návrhu ministerstva vyhověl, čímž začalo běžet dvouleté období pro ukončení platnosti Paramountského výnosu.[8]  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku United States v. Paramount Pictures, Inc. na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b United States v. Paramount Pictures, Inc., 334 U.S. 131 (1948).
  2. ↑ LEWIS, Jon. Hollywood v. Hard Core: How the Struggle Over Censorship Created the Modern Film Industry. [s.l.]: NYU Press, 2002. S. 57. 
  3. ↑ "The Hollywood Antitrust Case". 2005.
  4. ↑ "List of Original Defendants in the Paramount Case". 2005.
  5. ↑ a b Horowitz-Ghazi, Alexi (2019-12-06). "Why The DOJ Is Concerning Itself With The Old Anti-Trust Paramount Consent Decrees". NPR.org. Retrieved 2019-12-28.
  6. ↑ Maddaus, Gene (November 22, 2019). "Justice Department Goes to Court to Lift Paramount Consent Decrees". Variety. Retrieved November 22, 2019.
  7. ↑ Weprin, Alex (November 18, 2019). "Justice Department Moves to Terminate Paramount Consent Decrees". The Hollywood Reporter. Retrieved November 18, 2019.
  8. ↑ Johnson, Ted (August 7, 2020). "Federal Judge Approves Termination Of Paramount Consent Decrees". Deadline Hollywood. Retrieved August 7, 2020.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Spojené_státy_americké_vs._Paramount_Pictures&oldid=23881304“