SM U 10 (Rakousko-Uhersko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
SMU-10.jpg
Základní údaje Vlajka
Typ: ponorka
Třída: UB I
Zahájení stavby: 7. únor 1915[1]
Uvedena do služby: 12. červenec 1915 (R-U)[1]
Takticko-technická data
Výtlak: 127,5 t (na hladině)[1]
142,5 t (pod vodou)[1]
Délka: 27,88 m [1]
Šířka: 3,15 m [1]
Ponor:
Pohon: dieselový motor a elektromotor
60 HP resp. 120 HP[1]
Rychlost: 6 uzlů (na hladině)[1]
9 uzlů (pod vodou)[1]
Dosah: 1200 nm (na hladině)[1]
65 nm (pod vodou)[1]
Posádka: 15[1] či 17 mužů[2]
Výzbroj: 1× 47mm dělo[1]

SM U 10, celým jménem Seiner Majestät Unterseeboot 10, byla ponorka třídy UB I německého (jako SM UB 1) a později rakousko-uherského námořnictva účastnící se bojů první světové války. Jednalo se o poslední rakousko-uherskou ponorku potopenou za této války.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ponorka byla vybudována společností Germaniawerft v Kielu.[1] Stavba začala 7. února 1915.[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Původně sloužila v německém císařském námořnictvu, než byla odprodána Rakousku-Uhersku kvůli posílení jeho ponorkového loďstva. V květnu 1915 byla proto v Kielu vyzvednuta z vody,[3] rozebrána a spolu s SM UB 15 (která sloužila u rakousko-uherského námořnictva pod jménem U 11) poslána po železnici ve třech dílech[4] do Rakouska-Uherska, kde byla opět smontována a zařazena do služby pod jménem SM U 10.[5] Již brzy zaznamenala pod novou vlajkou svůj první úspěch. Dne 26. června potopila U 10, ještě s německou posádkou, u Benátek italskou torpédovku 5 PN.[6] Na počátku roku 1916 sloužila U 10 jako cvičné plavidlo k výcviku nových ponorkových posádek.[7]

Dne 9. července 1918 najela ponorka 5 mil jihojihovýchodně od Caorle[8] na minu, která narušila plášť ponorky a netěsnostmi dovnitř začala pronikat voda. Ponorka nejprve klesla na dno do hloubky 19 metrů, po vypuštění balastních nádrži vystoupala zase na hladinu. Toxické výpary z vodou poškozených baterií však donutily posádku k výstupu na palubu lodi. Neovladatelná ponorka vplula na mělčinu, kde uvízla. Nedošlo ke ztrátám na životech. Torpédovka TB 74T se následně neúspěšně pokusila U 10 odtáhnout do Terstu.[8] Ponorka byla nakonec 25.[2] či 26.[8] července odtažena do Terstu, kde se začalo s opravami.[2] Do konce války již do aktivní služby nevstoupila.[8]

Velitelé[editovat | editovat zdroj]

neúplné

  • Německé císařství poručík Wäger (~ červen 1915)
  • Rakousko-Uhersko poručík Johann von Ulmansky de Vracsevgaj (~ červen 1918)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o NOVÁK, Jiří. Torpédo pal! Ponorky a ponorkáři rakousko-uherského válečného námořnictva. Praha : Naše vojsko a Ares, 2001. Dále jen Novák 2001. ISBN 80-206-0591-6 (Naše vojsko) a 80-86158-12-8 (Ares). S. 150.  
  2. a b c d MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb : Svět křídel, 2003. S. 63.  
  3. Novák 2001, s. 48
  4. Novák 2001, s. 155
  5. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 81.  
  6. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 82.  
  7. Novák 2001, s. 67
  8. a b c d HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 72.